Czech Open 2009

18. srpna 2009 v 10:30 | qlarinka |  Příběhy ze života
O vílendu jsem se zúčastnila největší české flobralové akce - Czech Openu (CO). V květnu jsem psala staronovému trnéru olomouckého ženského florbalu, že se hlásím na soustředění, a obratem mi přišla i pozvánka na CO. Bránila jsem se, že jsem hrála za olomoucké béčko jen rok a navíc ne v základu, ale prý to nevadí, že si určitě zahraju...

Holky vždycky o Openu mluví jako o největší florbalové události, takže jsem moc neváhala a přihlásila se. Minulý týden, hned po bramborách, jsem zajela do Olomouce a po roce si na 2 hodinky sáhla na hokejku. Ten rok byl znát ;)

V úterý jsem se vrátila domů a ve středu hned pokračovala do Prahy. Měla jsem tam ještě schůzku, takže jsem na hlavním nádraží vystoupila v podpatkách, načinčaná... a s krosnou na zádech... Mamka mi k svátku koupila futrál na florbalku (= florbalová hokejka), tak jsem aspoň nemlátila všechny okolo čepelí jako obvykle.

Schůzku jsem v rámci možností ustála a hned spěchala za holkama. Docela na mě koukaly - některé své spoluhráčky jsem viděla poprvé v životě až den před zápasem, protože se za ten rok tým dost obměnil, ale jen co jsem se převlékla z podpatků, docela jsem zapadla.

Večer jsme se šli podívat na přátelský zápas Vítkovic (vítěz extraligy mužů) a nějakých Švýcarů. Bylo se na co dívat, ale musím přiznat, že kromě počtu hráčů na hřišti, míčku a hokejek to nemělo s florbalem, jaký hrajeme my, nic společného.

Druhý den ráno jsme se z tělocvičny, kde jsme jako mimopražský tým s největším zastoupením spali, vydali na Hamry. Tedy aspoň náš béčkový tým, protože áčko hrálo někde jinde. Absolvovali jsme tam 2 zápasy - s Dánkami (z města Arhus, tedy toho, kde bydlí Maria, Chris a Jesper) jsme remízovali 2:2 a s favoritem skupiny FBŠ Bohemians (i když naštěstí ne jejich áčkovým týmem, protože ten hrál v elite kategorii) jsme o gól prohráli.

V pauze mezi zápasy jsme se v přilehlém bufetu za babku najedli a sledovali různá další utkání, protože tamní hala je obrovská a vlastně složená ze 4 hal menších, takže to tam skutečně žilo florbalem.

Já se tam navíc setkala s Peťou, který se mnou jezdí na tábory, takže jsme si potom chodili fandit. Tedy já mu chodila fandit a on k nám chodil koukat po holkách ;)

Odpoledne jsme šli fandit áčku, které jednou vyhrálo a jednou prohrálo, a pak se vydali za kulturou. Jako účastníci jsme totiž dostali černé náramky, které platily jako jízdenka na MHD a jako vstup na některá místa. Většina týmu se vydala na Petřín, tak jsem s Jíťou a Dášou šla také. Podařilo se nám minout lanovku, takže jsme si kopec vyběhly. Bylo už 9 večer, ale rozhledna byla stále otevřená.

Krom ní jsme se podívaly i do zrcadlového bludiště, do síně zakřivených zrcadel, kde se z nás staly anorektičky a zakrslé baculky, a viděly jsme i výstavu Járy Cimrmana, která mě osobně doslova nadchla :-)

Cestou dolů už jsme naštěstí lanovku našly a cesta zpátky se tím pádem značně zkrátila.

V pátek ráno nás čekal zápas s Českými Budějovicemi, za které normálně hraje další moje kamarádka z tábora, ale na Open se jí nechtělo, takže jsem z ní nebyla nervózní :-) Hrály jsme v nafukovací hale na Kotlářce, kde se nám do paměti nejvíc vryly špinavé záchody a sprchy - nedoporučuji.

Jinak jsme ale vyhrály a z druhého místa ve skupině postoupily do dalšího kola soutěže. Budějovice skončily na místě třetím a večer je čekal ještě zápas o postup (ve kterém nakonec prohrály a vypadly z turnaje).

Já se po zápase s budějovickými lvicemi zařadila do hrajících raněných. Mám totiž asi špatné sálovky a už po trénincích se mi začal na chodidle dělat puchýř. Ve čtvrtek po zápase jsem si ho musela trochu prostříhnout, abych na něj vůbec mohla našlapovat, ale nebolelo to. V pátek po zápase jsem ale zjistila, že se mi těch 3x3 cm ztrhlo a že mě čekají nášlapy na úplně novou kůži. Pán z Červeného kříže se o mně postaral, co nejlíp to šlo, a já začala malinko pajdat...

Odpoledne jsme se s holkama byly podívat na naše chlapi (dlouho vedli 4:0, ale soupěři se podařilo srovnat a zápas skončil plichtou), poté jsem už jen s Dášou jela fadit Peťovi, ale nepomohlo to a kluci vypadli. Peťa a jeho kamarád se k nám přidali a pokračovali jsme na halu Děkanky, kde se hrála elita žen. Kluci koukali hlavně po holkách a my si mohly představovat, že když budeme moc a moc trénovat, že třeba někdy budeme hrát aspoň trochu podobně...
Po zápase jsme se s klukama rozloučili, protože oni se chystali na Parník, kam byl v rámci náramku vstup zadarmo na diskotéku, nám ale postoupily všechny 3 týmy (i chlapi) do dalšího kola, takže jsme měli na 11 večerní naplánovanou večerku.

Došly jsme si s holkama na večeři a pak jsme se vydaly trochu odpočívat.

V sobotu ráno jsme s béčkem opět hrály na Hamrech. Čekal nás další tým Bohemians. Ve druhém kole měly vždy hrát 1. a 2. tým ze základní skupiny s 3. nebo 4. z jiné základní (ty mezi sebou hrály zápas o postup). U nás to ale bohužel nevyšlo a dostaly jsme jiný druhý tým. Bály jsme se, že to bude výběr juniorek, ale ukázalo, že pražský tým není lepší než my. Bohužel jsme ale doplatili na ne zrovna nejlepší pískání rozhodčích a v závěru zápasu dostali gól na 2:1 a opustili tak turnaj.

Přejeli jsme tedy smutně na Kotlářku, kde ráno vyhrálo áčko, a šli jim fandit na další zápas. Sešli jsme se tam i s klukama, kterým se první sobotní zápas také nepodařil. Holky bojovaly s finskými soupeřkami ze všech sil, ale jejich střely bohužel nekončily v brance soupeře. Dostaly se jen o kolo dál než naše béčko a v sobotu odpoledne tak turnaj skončil i pro poslední reprezentanty Olomouce.

Odpoledne jsme odpočívaly, já si psala znaky kvůli blížící se zkoušce, a v podvečer jsme se vypravili na Spartu na další zápas mužské elite. Hrály proti sobě 2 švédské týmy a až po skončení zápasu jsme zjistili, že jsme právě shlédli souboj o třetí místo. Stálo to za to!

Večer jsme pak vyrazili na největší diskotéku v Evropě, kam jsme opět mohli na náramky zdarma. Bylo tam 5 různých parketů a pěkně narváno. Dorostenky, kterým ještě nebylo 18, byly před půlnocí odveleny na poslední metro. My ostatní jsme se tam ale bavili vesele dál. Puchýř na noze mě bolel, takže jsem tancovala převážně na jedné noze, ale i tak jsem si to užívala.

Do tělocvičny jsme se vracely po skupinkách až do časných ranních hodin

Chtěla bych poděkovat:
− klukům a i některým holkám, že se na diskotéce starali o to, aby nás neotravovali cizí chlapíci.
− celému béčkovému týmu, že mě vzal mezi sebe a že v něm celý turnaj panovala taková super nálada, i když nejmladší hráčce bylo 15 a nejstarší 32
− béčku ještě jednou za to, že se nám podařilo probojovat do druhého kola soutěže a nebýt rozhodčích, možná bychom to dotáhli ještě dál... myslím, že od týmu složeného z toho, co klubu o prázdninách zbylo, to čekal málokdo
− Zdendovi, áčku a klukům za spoluúčast ;)
− Romanovi za nejsilnější hlasivky a taneční exhibici

A speciální poděkování patří jedné švédské hráčce, protože její freestylový gól, který bohužel nebyl uznán, byl něco, co jsem nikdy neviděla a byla to opravdu bomba!!!

Tak díky holky, za rok zas ;) A nebo radši za týden, na soustředku ;)
 


Komentáře

1 AjA AjA | Web | 18. srpna 2009 v 13:25 | Reagovat

na puchyre jsou super gelove naplasti, nechci delat reklamu, ale naplasti Compeed, ac znacne predrazene, mi ulevily od puchyru okamzite, a dalo se s nima slapat i mnoho dalsich kilometru. To jenom takova zivotni zkusenost...

2 Jíťa Jíťa | E-mail | 18. srpna 2009 v 13:38 | Reagovat

Tak prosím :). A taky díky :)

3 Terka Terka | Web | 23. srpna 2009 v 17:27 | Reagovat

zajímavé :-) Když to čtu, hned bych zahrála. Hrávala jsem na základce, na gymplu mi to taky šlo, protože se mne (s hokejkou v ruce) všichni báli a raději přede mnou zdrhali :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama