Bohemia Cantat 2009

8. září 2009 v 13:09 | qlarinka |  Příběhy ze života
Ve čtvrtek v 10:37 jsem nastoupila do autobusu v Hluku, dojela do Uherského Hradiště, tam pěšky přešla na vlakové, nejbližším spojem se svezla do Starého Města u Uherského Hradiště, špatně si nechala poradit od prodavačky a místo čekání na ryhlích na Olomouc, jsem se svezla do Přerova courákem a tam na rychlík přestoupila. V Olomouci jsem během 10 minut koupila jízdenku eLiška až do Liberce za 160Kč. V Pardubicích jsem přestoupila a po posledních 3 hodinách se v 17:57 vybatolila z libereckého nádraží.


Akce Bohemia Cantat 2009 mohla začít. Stihla jsem si dokonce i bleskově dojít na nějaký salát k večeři a na první společné zpívání přišla jen s malým zpožděním. Letos se nás sešlo 500 zpěváků, takže účast opravdu obrovská, obdivuju všechny organizátory a děkuju jim, že se jim to tak pěkně povedlo všechno zvládnout.

V osm hodin začínala tříhodinová ateliérová zkouška. Ségra se vypravila na muzikály, mamka na alikvótní zpěv, další na baroko, jazz či Bohuslava Martinů. Já jsem společně s dalšími 50 lidmi, kteří se přihlásili do Ateliéru 4, vyrazila nacvičovat kantátu Holčička se sirkami. Kantátu napsal Honza Míšek, který nás i dirigoval. Původně jsme měli zpívat Sabath čarodějnic, ale bohužel se mu to nepodařilo dokončit, takže jsme zpívali holčičku.

Tragický osud děvčátka jsme nacvičovali až do nedělního závěrečného koncertu. Mezitím jsme v pátek zkoušeli dopoledne i odpoledne a večer ještě vyrazili na koncert a společenský večer. Koncert teda nic moc, čekala jsem něco lepšího, a kapela na společenském večeru byla děsná, takže jsem se místo tance učila pod schodama znaky na zkoušku. To jsem ostatně dělala každou volnou chvíli, abych se mohla v pondělí jet do Olomouce podívat jen se skloněnou hlavou a ne i se zavřenýma očima. Bych se musela jinak stydět...

V sobotu jsme opět zkoušeli ráno i odpoledne (a stejně jako v pátek jsme hned ráno měli společné zpívání). Já jsem navíc byla na mezidobí zaúkolována sehnáním dárku pro sbormistra, takže jsem sháněla panenku, velké sirky, flašku a tak dále... Sehnali jsme ale všechno :-)

V sobotu večer jsem s Julinkou ode mě z ateliéru zašla na mojito a pak se šla podívat na mamku a ségru, které měli koncert už v sobotu večer v kostele. Tož pěkné to bylo ;)

Po koncertě se všichni vydali do hospůdek a tak, ale já šla spát. Neskutečně jsem už od pátku chraptila a nemohla udržet otevřené oči. To jsem to zas jednou přehnala...

Ráno jsme poprvé zkoušeli se všemi 5 členy smyčcového orchestru (2 housle, viola, violoncello a kontrabas hraný na klávesy), 2 sólisty a tubulárními zvony (hranými střídavě na klávesy a zvony). Bohužel nikdy ne se všemi najednou, protože violoncellista byl zároveň dirigentem prvního ateliéru, zvonice zpěvačkou šestého a ve foyeur nebyla eletrika, takže jsme museli zkoušet bez kláves.

Když jsme konečně nastoupili na pódium, značná část publika nevěděla, co si myslet. Pohádka Hanse Christiana Andersena vypráví příběh malé holčičky, jejíž maminka i babička zemřou a otec tak zbrunátní, že holčičku jen bije a je na ni zlý. Na Silvestra holčička vyrazí do ulic prodávat sirky, ale nikdo si ji nevšímá. Málem ji srazí vůz a ona přitom ztratí obrovský pantofel po mamince. Nemá cenu chodit v jedné botě a tak bloudí zasněženými dánskými uličkami bosá, bez čepice a jen v chatrné zástěrce. Je jí zima, škrtne sirku, aby se trochu ohřála, zdá se jí o vánočním stromku. Při druhé sirce o upečené huse, která pochoduje po pokoji a má v zádech zapíchnutý příbor. Holčička umrzá a v poslední chvíli, právě když škrtne všemi sirkami, se jí před očima zjeví babička, která ji konečně vysvobodí z pozemských muk a odvede ji na věčnost. Příběh je pohádkou proto, že vlastně dopadně dobře, i když je velmi naturalistický, neboť holčička na zemi moc trpěla a na nebi jí konečně bude dobře...

Kantáta má nádhernou hudbu i slova a všechny nástroje jen podtrhují strašlivý příběh s v podstatě dobrým koncem...

Ptala jsem se po koncertě na dojmy posluchačů a byly hodně smíšené. Prý nádherná hudba, ale ten příběh, ten příběh... Nicméně moc jsem si to užila a za rok ráda pojedu znovu... Snad se podaří sehnat nějaké sponzory, aby nebylo nutné festivalový poplatek zdražit na dvojnásobek...

Už se těším na cédéčko z koncertu :-)

Jedůůůů, na Bohemku jedůůůů ;)
 


Komentáře

1 Ota Ota | 11. září 2009 v 18:33 | Reagovat

Zdravím. Také se Ti v hlavě pořád přehrává
nějaký magneťák? Mě tam od Bohemky den co den sídlí Martinů - Pampelišky.

2 Qlarinka Qlarinka | Web | 12. září 2009 v 18:18 | Reagovat

[1]: u mě pořád vyskakuje Husa z mísy a kolébá se po pokoji :-)

3 Ota Ota | E-mail | 12. září 2009 v 19:31 | Reagovat

[2]: Tak to jsem si oddech´.Asi jsem ještě normální!

4 Qlarinka Qlarinka | Web | 12. září 2009 v 21:45 | Reagovat

žádné strachy, je to naprosto normální diagnóza bohemka ;) časem to přejde, pak přijde cédéčko, a až přejde i to, tak bude akorát další ročník ;) jen je to lehce nevyléčitelné ;)

5 Cracatit Cracatit | Web | 15. září 2009 v 14:15 | Reagovat

Taková správná úchylka, hlavně, když to člověka baví a k něčemu ho to vede. Hezký článek, docela jsem si na něj počkal a pěkný byl i deník z Číny, poslední dobou sem chodím často, přivedla mě sem stránka Terky Holanové, tak se měj, ať se daří! A já se zase přijdu podívat, brzy napiš další článek.

6 Terka Terka | Web | 22. září 2009 v 22:15 | Reagovat

wow, na této akci jsem byla s moravskotřebovským smíšeným sborem asi před deseti lety :-D Je to možné? Už mi to přijde jako věčnost, co jsem naposledy zpívala ve sboru - chybí mi to... co jsem na VŠ, slibuji si, že zase začnu (stejně jako nějaké návazné taneční kurzy)... a zatíms e pořád nedostává času... i teď s přítelem nějaký sbor hledáme, ale nějak je problém skloubit naše časové možnosti, požadavky (nechceme církevní sbor, ale minimálně mix - i moderní, spirituály, lidovky) a požadavky dostupných sborů :-)
A Martinů je super hudba... já si asi před půl rokem zamilovala Špalíček

7 Terka Terka | Web | 28. září 2009 v 11:36 | Reagovat

a myslím, že jsem byla v Liberci :-) ale už je to fakt šíleně dávno, rozhodně jsem byla na prvním stupni ZŠ. A tehdy mne to celkově vůbec nebavilo, byla jsem divoké, venkovní, sportovní dítě, které se naši věčně snažili zkulturnit (z mé strany ten zájem přišel až později)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama