CVVZ 2009

17. listopadu 2009 v 11:54 | qlarinka |  Cassiopeia
V pátek jsem se po krátkém spánku začala chystat do Plzně na celostátní vzájemnou výměnu zkušeností, doplním, že pro lidi pracující s mláděží. Nakonec jsem musela spánek protáhnou a odjezd odložit, abych byla schopná vůbec na druhý konec republiky dojet, ale vše se podařilo.


Situaci mi zkomplikovalo i to, že jsem se na akci přihlásila jako lektor. Mnou nabízené programy Hainan - tropický čínský ostrov a Rok v zemi středu neměly sice s péčí o děti a mláděž nic moc společného, ale byly zařazeny do odpočinkové části a pár zájemců (3 na první Hainan a 4 na druhý a 17 na Čínu) se přeci jen našlo. Ve čtvrtek mně bohužel zkolaboval počítač, nic mi nešlo zkopírovat na flashku, vypalování se ani nerozběhlo a navíc se mi odmítal převést formát z open wordů na normální word, takže jsem musela chtě nechtě vyrazit do Plzně s notebookem.

Na pondělí jsme ve škole dostali volno, takže byly vlaky v pátek narvané - všichni jeli na dlouhý víkend domů. Počkala jsem do jedné hodiny na Káťu a kus cesty jsme musely stát. Nakonec mi to ani nevadilo, protože chladná ulička měla pozitivní vliv na mou bolavou hlavu :-) V Praze jsem bez větších potíží přestoupila, takže první problém nastal až na plzeňském nádraží.

Na internetu psali, že nás na nádraží bude čekat pověřená osoba, která nás pošle k ZŠ, kde se celá vzdělávací akce měla konat. Bohužel tam ale nikdo nestál. Naštěstí se baťůžkáři snadno poznají, takže jsme se začali spojovat do skupiny a společnými silami brzy přišli na to, jak a kam.

Před budovou ZŠ jsme byli upozorněni, že ještě nemají naobálkovany programy a další věci, takže nemáme kam spěchat. Když jsem se dostala na řadu, dostala jsem jako lektor zdarma CVVZkové tričko, ale tím skončila veškerá péče o mně. Nikdo mi neřekl, kam si mohu dát počítač, kde vezmu dataprojektor nebo kde najdu příslušné učebny.

Cestou z nádraží jsem se seznámila s Hankou z Prahy a ještě jednou holčinou z České Třebové, společnými silami jsme pak objevily třídy na spaní. Organizátoři měli spoustu výmluv a omluv na to, proč nikdo nevěděl, kde a kdy a kdo a tak a nic, ale ten pátek měl pro ně opravdu velikou třináctku, protože neměli zajištěné snad nic.

Asi za hodinu dorazili další Cassiopeiáci, konkrétně Pája a Fík, doplnění ještě Sanny a Peťou z jiných českobudějovických oddílů. Večer pak ještě z Prahy dorazila Terka (spolužačka z gymplu) a tak naše sestava byla kompletní.

Měla jsem 100 chutí první pogram vynechat, ale nakonec jsem se překonala a nemůžu litovat. Icebreaky a Energizery byly skvělé, lektor zábavný a inspirujících her nejen pro děti byla taky spousta. Následovalo oficiální zahájení, které bylo naprosto příšerné, nikoho nebylo slyšet a kapela zpívala falešně. Večer jsem se pak ještě přesunula na zpívání s kytarou. Bohužel si někdo ustlal ve třídě, kde jsme měli být, takže jsme museli improvizovat. Zapojila jsem se do akce a během chvíle přesměrovala naši skupinu do prázdé tělocvičny, kde jsme mohli beze strachu békat a nikoho jsme nerušili :-)

O půl druhé jsem se musela odklidit do spacáku, neboť mě v osm ráno čekala první vlastní přednáška.

Vstala jsem tak nějak, jak se dalo :-) Když jsem dorazila do třídy, kam mě přišla podpořit i Peťa, zjistila jsem, že nemám připravet dataprojektor. K jeho získání jsem musela vynaložit spoustu sil a vůbec si u mě organizátoři zas udělali vroubek. Naštěstí se to ale vyřešilo, přednáška dopadla dobře a jeden kluk se dokonce rozhodl přijít i na Čínou, kterou jsem měla od dvanácti.

Po hodině a půl jsem vrátila dataprojektor a vyrazila na Hry v klubovně. Bohužel jsem, i jako přes rok neaktivní vedoucí, znala skoro 2/3 her. I tak jsem ale dostala soupis všeho i s pravidly, takže příště jen vytáhnu papír a nebudu muset vymýšlet vlastní ptákoviny :-)

Odešla jsem o chviličku dřív, abych stihla oběd a připravit si Čínu. Stihla jsem to jen tak tak, ale přednáška se líbila a ani jsem nestihla ji dovykládat celou. Opět jsem vrátila dataprojektor a vyrazila s Terkou do víru velkoměsta. Další program, který jsem si zapsala, byla totiž Plzeň formou hry. Město se mi, nutno poznamenat, moc nelíbilo. Samý beton a beton a šeď. Soutěž se mi ale líbila a pořídila jsem cestou i jedinou plzeňskou fotku - Spejbla a Hurvínka :-)

Odpoledne jsem pak zamířila na Bubnování pro děti, ze kterého se vyklubalo 90 minut mlácení do obrovských bubnů, po 60 minutách jsem se vytratila, neboť jsem sama měla hlavu jako buben, pro děti tam nic nebylo :-(

Místo dalšího programu, kdy jsem měla jít na nějaké počítání, jsem raději s Terkou vyrazila na Zážitkovou pedagogiku. Byla jsem z toho nadšená a v rámci jedné hry mě, zcela nedobrovolně, zvolili mluvčím... To jsem to zas dopracovala :-D A to jsem do té skupiny přišla poslední, protože jsem se nejdéle nemohla rozhodnout, jestli jsem teda pro nebo proti... Jinak to bylo ale super a také mi to dalo sposutu inspirativních nápadů.

Od osmi jsem si odlektorovala poslední Hainan a těšila jsem se, že už mám padla. Velkou odměnou pro mě bylo, že místo do půl desáté jsme tam pak seděli do čtvrt na dvanáct a konečně vyměňovali zkušenosti :-) Bylo to super a všem účastníkům moc děkuju :-)

Večer jsme si pak zašli na kofolu a už bylo po půlnoci a šli jsme spát. Během mé protažené přednášky jsme zmeškali koncert Petra Spáleného a volbu organizátora CVVZ 2011 (mimochodem vyhrál Hradec a koncert nebylo vůbec slyšet).

Ráno mě čekala Komunikace v reálném životě, která sice nebyla špatná, ale na rozdíl od ostatních účastníků jsem z ní nebyla nijak nadšená. Poté jsem se přesunula na Táborové hry, ale místo tipů na super hry jsme se podívali na jednu konkrétní etapovku, která by byla na výrobu rekvizit a přípravu tak náročná, že bychom na ni neměli ani čas, ani peníze ani lidi... Po skončení jsem se zeptala, kolik peněz děti za takový tábor platí, bylo mi odpovězeno, že 2 600 za 3 týdny. Zdálo se mi to neuvěřitelné, protože u nás platili letos asi 2 500 za 2 týdny a to máme skutečně dost levný tábor. Doma jsem si pak tábor vyhledala a zjistila jsem, že děti u nich platili 3 700, což je docela podstatný rozdíl... Ale aspoň pár nápadů jsem si odnesla...

Na obědě nám Hradečáci, kteří budou organizovat CVVZku za 2 roky nabídli, že nás odvezou domů. Měla jsem sice už koupený lístek na vlak, ale jejich nabídka byla velmi lákavá a neodolala jsem. Musela jsem si teda letět sbalit a na poslední program - Bodování etapových her, dorazila trochu později. Bylo to zajímavé, ale čekala jsem přeci jen trochu něco jiného. I tak jsem ale získala nové nápady.... Po přednášce jsem ještě z okna sebrala brožůrku o jedné etapové hře, kterou zadarmo rozdávali, abych měla v autobuse co číst.

Netušila jsem, že jsem sebrala poklad. Hra mě nadchla a už jsem přesvědčila skoro všechny naše vedoucí, že to budem hrát letos v létě. Musím se do toho vrhnout brzy, protože mě čeká bakalářka a státnice a nechci, aby to bylo odbyté, tak se mi to snad podaří :-)

V autobuse jsem se pak seznámila se spoustou skvělých lidiček, kteří také pracují s dětmi a zanechala jsem tam svůj email pro případ, že by chtěli s přípravou toho ročníku za dva roky nějak pomoct. Já prostě nemůžu nikde chybět :-D

Dojmy teda skvělé, i když organizačně to trochu skřípalo, ale aspoň si z toho můžu vzít ponaučení, jak něco nedělat :) Příští ročník se uskuteční v Chrudimi, což bych měla mít blíž, tak doufám, že se budu moct zase účastnit.

Cé Vé Vé Zet kám zdar ;)
 


Komentáře

1 Terka Terka | Web | 17. listopadu 2009 v 23:01 | Reagovat

já bych chtěla klárce poděkovat za fajn víkend a taky za to že jsem ji poznala z oddílové stránky :-)

2 Sluníčko Sluníčko | 18. listopadu 2009 v 9:12 | Reagovat

děkuju za krásné čtení a příjemnou chvilku

3 Terka Terka | Web | 18. listopadu 2009 v 10:37 | Reagovat

no v podstatě je tvoje oddílová stejně švihlá jako neoddílové jen se to v té oddílové více projeví :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama