Podzimky 2009

10. listopadu 2009 v 12:36 | qlarinka |  Cassiopeia
Blíží se Vánoce a tedy období, kdy se mají plnit sliby (nevíte, kde je konec Ledeckýmu?). Slíbila jsem vám článek o podzimkách, tedy podzimní výpravě, kterou jsem absolvovala minulý víkend, tak se do něj radši hned pustím, abyste si ho mohli přečíst dřív, než o těch Vánocích :)


Cestu do Budějovic (těch Českých) i z nich mi zpříjemňovala eLiška. Tedy výhodná sleva Českých drah, díky kterým jsem se z Olomouce do jihočeské metropole a odtud pak do Hradce (Králové) dostala vždy jen za 160Kč. Oproti plné jízdence, která stojí kolem pětikila, je to docela masakrální rozdíl. V porovnání s cenou studentské jízdenky HK - Olomouc, která po zdražení vyjde na 116Kč, je to fakt zadarmo... A pak se mi nedivte, že nejezdím domů, skoro tři kila za víkend doma, když mě jen o pár korun dráž vyjde luxusní výlet do Novohradek.

Novohradské hory jsou totiž podle mě tím nejkrásnějším místem. Pokud ne na světě, tak v ČR určitě. Letos jsme vyrazili na pětidenní výpravu ve stejném oddílovém složení jako na tábor - tedy kromě Cassiopeiy jel i Čtyřlístek. Jsem na ty lidičky teď tak moc zvyklá, že si nedokážu představit, že by měl být příští tábor bez nich... Naštěstí máme ty všechny fejsbuky a ájsíkjůy a tak všelijak, takže od nich nejsem odstřižená úplně :-)

Během rozhovoru s Taiwančíkama (viz minulý článek) se do Mercury začali pomalu trousit moji drazí kamarádi táborníci. Už předem mi bylo oznámeno, že jako nejstarší člen výpravy (což se pak ukázalo jako nesmysl, protože Bořkovi je přes 30) pojedu s dětma autobusem. Od nás jsme s vedení jeli jen já, Pája a Kolja a vzhledem k tomu, že Pájík je kuchař, vyrazili kluci na Dálavu (srub) autem, aby nám uvařili hamáníčko a zatopili tam a tak všelijak :)

Naopak ze Čtyřlístku jelo vedoucích jak psů a jediný, kdo se svezl autem, byl právě Bořek. Pája mi na nádraží rychle představil všech 11 dětí, z čehož jsem asi 6 předem neznala. Situaci značně komplikovalo to, že jsme měli s sebou dvoje dvojčata a 5 osmiletých holek. Naštěstí se ani sourozenci sobě nepodobali jako vejce vejci, takže než jsme dojeli do Kaplice, znala jsem všechny děti.

Než jsme dojeli, stalo se toho mnohem víc. Například jsme zablokovali jednu paní báglama tak, že nemohla vystoupit. Martínek zase začal zvracet ještě v Budějovicích a vydržel to až do té Kaplice. Aspoň jsme se poučili a příště berem do autobusu pytlíky :-D Sice jsme každej nějakej vytáhli, ale ta cesta byla fakt dlouhá a klukovi bylo fakt špatně, takže jsem nakonec musela sáhnout do lékárničky (kterou mi Pája vrazil do ruky a ani mi neřekl, co v ní je, natož jak se to používá) a vysypat ze sáčku sterilní rukavice... už asi nejsou sterilní...

V Kaplici jsme hráli nějaké ty hry, posvačili Miňonky, přetížili hospodský záchod (Ponaučení: Když mrknete na číšníka, tak vás tam nechá jít zadarmo, i když nemáte pětikorunu. Když s sebou přitáhnete 5 malých holek, už se tak vesele netváří.) a po hodině a půl se už konečně vezli na Benešov nad Černou.

Když jsme dorazili do srubu, nestačila jsem se divit. Dálava patří k luxusnímu víkendovému bydlení, protože je napojena na elektřinu. Světla svítí dokonce i na kadiboudách, což teda... klobouk dolů ;) Nejdřív jsem z toho byla taková rozpačitá, protože na takové podmínky nejsem zvyklá, ale na lepší si člověk moc stěžovat nemůže a tak i já jsem si nakonec zvykla.

Před srubem nás přivítali Asterix (Kolja s vatovým knírem pod nosem), Obelix (Pája v zrecyklovaném kostýmu kytky v květináči, kterou jsem měla na posledním zvonění) a Idefix. Kluci využili elektrifikace a vymysleli na víkend program v galském duchu. Dětem jsme promítali filmy o Aterixovi a Obelixovi a v určitých momentech je vždycky stopli a děti vyslali na nějakou hru. Program se mi moc líbil a tak jsem litovala, že nejsem dítě, že jsem se hnala na všechny hry, kde byl potřeba sudý počet hráčů, protože dětí bylo 11 a já tak mohla doplňovat.

Bohatě se mi to vymstilo druhý den, kdy jsem jako větší z dvojice musela skákat po jedné noze asi přes půl leda, zamotala jsem se do uzlovačky a nepoznala jsem ani jeden list.... Strašný!!!

Na druhou stranu pro nás velké Pája připravil dálavskou cover verzi brněnské hry Tmou - tedy noční hru po šifrách. Vytvořila jsem s Bořkem, který je po operaci zad a nemůže běhat, tým outsiderů, protože v ostatních skupinách byli samí aktivci ;) Přidala se k nám pak ještě Háša, která dorazila dodatečně.

První šifru jsem měla raz dva vyluštěnou a před srubem Bořek prohlásil, že aspoň kousek přeci jen uběhne. Dopadlo to tak, že jsme soutěž vyhráli :-D I když jsme si teda zaběhli o pěkných pár metrů dál, než jsme měli a po začátečních šifrách udělali konečné a prostřední dělali až nakonec :-) Tým outsiderů mi naprosto vyhovoval a předčil veškerá očekávání :-) Díky moc ;)

Nebudu se tady rozepisovat, co všechno jsme hráli a jak jsme blbli, protože by to bylo nekonečné. Bezkonkurenčně nejlepší hrou výpravy se staly Želvičky. Hráči se rozdělí na 2 skupiny, kdy jedna leze po čtyřech (želvičky) a snaží se dostat na druhý konec místnosti. Spoluhráči se jim v tom snaží zabránit tak, že je tahají zpátky. Termín tahají není zcela přesný, protože tahle hra je brutální rubačka... Prostě na želvičku skočíte, taháte ji za nohu, lechtáte ji... cokoli... Děti to ohromně bavilo... Mě už tolik ne, protože jsem se praštila do hlavy o strop (v podkroví), skočili mi na loket a kopli mě do břicha, ale co bych pro ně neudělala ;)

Druhá dětmi oblíbená hra byla na Kuňky z tůňky. Bohužel jsme ji musela absolvovat s dětmi jako spoluhráč 2x a kvákání slyším doteď. Jde o to, že jeden hráč sedí na bobku se zavázanýma očima a na někoho ukáže a ten mu musí zakvákat píseň. Pokud hráč v kruhu uhádne, kdo zpíval, hráči se vymění. Pokud ne, ukáže na někoho jiného.... Před každým kolem chodí hráči po kruhu a zpívají píseň o žabkách... Výborná hra, ale zkuste to dát hodinu a půl dva dny po sobě... Kvá kvá kvá!!!

Po večerech jsme pak brali do rukou kytary (nejvíc se jich tam sešlo 5 naráz) a pěli a pěli až do časních ranních hodin. Kluci se naučili vyrábět pivo z čaje (zamíchejte do čaje v půllitru jedlou sodu a vytvořte pěnu, podstrčte nic netušícímu kamarádovi a těšte se, jak bude prskat).. Naučila jsem se několik nových písní, poznala pár nových lidí a prohloubila přátelství s těmi, které už jsem znala :-)

V neděli se mi vůbec nechtělo do Budějovic (natož pak do Hradce) a potěšily mě i malé holky, které si v autobuse stěžovaly, že to moc rychle skončilo, že by radši ještě byly s námi a že se jim nechce do školy... Co víc si po výpravě můžu jako vedoucí přát, než spokojené děti :)

Snad se mi poštěstí, abych mohla jezdit do Budějovic častěji, protože takových super kamarádů a míst spojených se super zážitky snad nikde jinde nemám.... Už se těším na další akci, snad to bude co nejdřív :-)
 


Komentáře

1 Všezny Všezny | 11. listopadu 2009 v 20:34 | Reagovat

Musim říct, že to bylo fakt super. Další akce snad bude, co nejdřív, abych zkoukla tu tvojí novou kytáárku! :)

2 Sluníčko Sluníčko | 12. listopadu 2009 v 15:56 | Reagovat

... koukám nadšení maximální... není nad relax s fajn lidičkama... kvak, kvak, kvak... a jak trénuješ na kytárce ??

3 gabka gabka | Web | 13. listopadu 2009 v 19:52 | Reagovat

ahoj máš super blog pod se podívat na můj www.mileycyrus-cool.cz

4 d d | 17. listopadu 2009 v 0:31 | Reagovat

Ahoj všichni, jen vám chci říci, věřte či nevěřte, splnilo se mi přání, které jsem měl, a znám další lidi, kterým se to též splnilo, takže nic neztratíte tím,že to zkusíte.

Nevěřím na čáry, ale..............pracují se mnou dva kolegové, kterým se to přání splnilo, takže vám přeji hodně štěstí.

Hodně lidí si není jistých, co by

v životě chtěli.

Dostal jsem tento list přes přítele, udělal jsem, co mi řekl a po týdnu se stalo skutočností to, co jsem si přál.

Tady je přesná kope, takže: funguje

to !

Řekni si pro sebe jedno jméno chlapce nebo děvčate, s kterým by jsi chtěl-a být (3x).

Mysli na něco, co by jsi chtěl-a dosáhnout v průběhu příštího týdne a řekni si to pro sebe (6x).

Kdybys si měl něco přát, co by to bylo? Řekni si to pro sebe! (9x).

Mysli na něco, co by jsi chtěl aby se událo mezi tebou a osobou na kterou jsi myslel-a při prvním obrázku a řekni si to pro sebe 12x.

Teď je tu náročná část, vyber si jedno přání z těch na které jsi už myslel-a, zkoncentruj se na to přání jak jen můžeš a nemysli na nic jiného jen na to přání.

Teď řekni svoje poslední a konečné přání vzhledem k přání, které jsi si vybral-a.

Teď když jsi toto dočetl-a, máš hodinu na to, aby jsi to poslala 15ti lidem a Tvoje přání se stane skutočností do týdne.

Čím víc lidem to pošleš, tím plněji se zrealizuje tvoje přání.

Kdyby jsi chtěl-a ignorovat tento list, opak sa ti stane skutečností.

Nebo

se to nikdy nestane..d

5 Cracatit Cracatit | 14. prosince 2009 v 22:40 | Reagovat

To poslední je klasický řetězák, jakých po netu kolují tisíce. Koukám, že ses měla dobře. To je moc fajn. Občas sem zabloudím, znám tvůj blog od Terky, ale to už jsem psal kdysi, když jsem objevil tvůj čínský deník.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama