Špagetka

6. února 2010 v 12:14 | qlarinka |  Příběhy ze života
Za poslední 2 týdny jsem prodělala několik zranění... Jsem totiž strašně "šikovná", kdo mě zná osobně, tak ví :-) Nejdřív vám povím, jak jsem přišla k nové přezdívce - Špagetka :)


Opařila jsem se, můžu vám říct, popáleniny 2. stupně nic moc... Ségra se chystala vařit oběd, tak že jí teda jako pomůžu, jsem přece hodná sestřička, že jo ;) A když už mi musí vyvářet mladší sourozenec (kdybych vařila já, tak to Lucka nesní), tak jsem se rozhodla aspoň přidat pomocnou ruku. Dlouho jsem Lůťu přemlouvala, než mě nechala vařit špagety. Tehdy jsme ještě netušily, že to budou poslední špagety, které kdy uvařím, pokud bude ona doma...

Dělala jsem si na počítači a čekala, až se začnou vařit. Jenže jsem je dala moc na prudko, takže za chvíli začala poskakovat poklička a já vyskočila z gauče. Při té příležitosti jsem se přerazila o kabel a vytrhla ho ze zásuvky, takže se mi noťas vypnul. Doběhla jsem k plotně, sundala pokličku a přitáhla hrnec na nezapnutou plotýnku. Jenže...


Udělala jsem to hrozně rychle, voda vyšplíchla a já se opařila horkou vodou... Chvíli jsem přemýšlela, jestli mám letět do sprchy, slíkat se, dodělat nudle, nebo třeba řvát... Nějak jsem se nemohla rozhodnout, těch možností bylo moc a já se místo toho začala smát...

Ztlumila jsem špagety, slíkla se a vytáhla z mrazáku fazolky. Chlazení docela pomohlo a tak jsem střídala levou kyčli a levý kotník, vždycky podle toho, jak dlouho jsem chladit vydržela...

Za chvíli přišla ségra, jak jsou na tom špagety. Nedokážete si představit, jak na mě koukala, když jsem jí řekla, že nevím, že jsem opařená... Navíc jsem tam seděla v kalhotkách, což nedělám ani v létě, natož v zimě, když skoro netopíme, s pytlíkem fazolí v klíně... Ségře se to moc nelíbilo a hrozila mi doktorem, já ale musela do města na "rande" s Taiwancem, takže jsme udělaly jen bezpečnostní opatření, která jsme zvládly doma (namazat a přikrýt kvůli infekci), ségra dovařila oběd a já razila do města...

Aby toho nebylo málo, tak nepřijely 3 autobusy za sebou, prý se v centru stala nějaká bouračka. Vážně skvělý... Hlavně, že na schůzku s Asiatama se má chodit o něco dřív, že je to slušný... Já, suverénně, o 15 minut později... Chjo... Ale o tom kdyžtak až pak...

Cestou zpátky nejel autobus žádný a byla zima, tak jsem šla pěšky, přes lékárnu. Druhý den ráno mě ale mamka stejně vypoklonkovala k doktorovi - pro jistotu...

Koukali na mě se sestřičkou (tentokrát zdravotní) jak na blázna, když jsem jim vyprávěla, jak se mi to stalo. Dostala jsem na nohu flastr, že jsem si přišla, jak kdyby mi nalepili na stehno plínku a že se mám zas přijít ukázat.

V pátek ráno jsem teda naklusala na převaz a pan doktor měl hroznou radost :-)
- Áááá, Špagetka přišla, a to jsem si myslel, že už nepřijdete.
- Dobrý den.....
- To se nemusíte červenat, my toho tady teď máme víc - Špagetku a Ušáka...
- Ušáka?
- No, jednomu pánovi omrzly uši, tak jsme mu to museli ošetřovat...


No, myslím, že přezdívka Špagetka je pro mě víc než adekvátní, jen jsem byla ráda, že jsem se s Ušákem nepotkala v čekárně, asi bychom byli povedená dvojka...
 


Komentáře

1 AjA AjA | Web | 6. února 2010 v 13:30 | Reagovat

:D:D to je ovsem ze zivota, pripomina mi to muj otres mozku, ktery jsem si uhnala pri zalevani kvetin...na hlavu mi spadl kvetinac

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama