21. den (Po) - Kytary, Sbor, Pád a Nájem

21. září 2010 v 11:47 | qlarinka |  Taiwan
Tajfun přešel jako nic. Jak kdosi trefně poznamenal, přišel schválně o víkendu, aby nám zkazil volno a do školy jsme stejně museli. Moudré hlasy, které mi budou tvrdit, že jsem tu přece proto, abych se učila, prosím, aby mlčely a nechaly mě si taky postesknout ;)


Ve škole v pohodě, až na to, že mě začíná štvát Kevin (Američano-Japonco-Číňan), protože si denně stěžuje, že se nestihl připravit. Jako v pohodě, ale já mám taky spoustu jiných plánů a ne se jen učit, tak nevím, jestli si myslí, že je jedinej chudáček, kterej musí něco dělat... No, to je fuk...

Po obědě jsme si šly s Luckou zaplavat, už jsem si řekla o měsíční permanentku, protože tam fakt chodíme docela často, tak se to asi vyplatí... A když to nevyužiju, tak si už nekoupím další měsíc, no... Ještě mají zvýhodněnou variantu na 20 vstupů, tak když nevyužiju tu měsíční, tak si příště můžu koupit tuhle :)

Lucka se pak vypravila na kolej a já do knihovny. Poprvé jsem s sebou do školy brala počítač, ale dalo se... Udělala jsem něco málo úkolů, sloh jsem stejně nevymyslela, a pak jsem kecala na ICQ a FB :) Na večeři jsem se vypravila na stejné místo, kde jsme měly k obědu rizoto (mňam) a dala jsem si nějaké citrónové kuře. Přinesli mi talíř, na kterém byly 3 takové velké kuřecí nugetky, namočené v citrónu a pak obalené a osmažené. Smažené nemusím, ale bylo to docela dobré, tak jednou za čas dejme tomu... K tomu byla velká kopice rýže (brambory mi tu holt nikdo neuvaří), trocha špenátu a čínského zelí, oboje samozřejmě osmahlé, čerstvé by to tu nikdo nejedl.

Pak jsem se vypravila na hodinu hry na kytaru. Byla jsem tam chvíli před začátkem a až do poslední chvíle jediná cizinka. Nakonec ale přišla ještě Chris, Holanďanka, co jsme byli společně jednou na obědě, a 2 černošky. Bohužel na nás nikdo nebral ohledy a uvaděč mluvil tak rychle, že jsem ho moc nepobírala. Na začátku jsem pochopila, že budeme hrát hru - Já ještě nikdy... a kdo to něco dělal, tak se přihlásí a na prstech ukáže, kolikrát. Pravidla jsem sice zvládla, ale kromě "nikdy jsem nejedla maso" jsem nepochopila vůbec nic.

Pak nám něco docela slušně zazpívali a pak přišel klučina, který na NCCU (moje univerzita) už sice dostudoval, ale evidentně toho měl k tématu hodně na srdci, protože mlel další půl hodinu. Chris se sebrala, že dá někomu radši email, ať jí napíšou info, tak jsem šla taky. Na chodbě jsem se bohužel dozvěděla, že kytaru mi nikdo nepůjčí :( A na půl roku se mi fakt nevyplatí si tu nějakou kupovat, tak jsem si jen půjčila jednu jejich ukázkovou, zahrála jsem si na zahnání smutku jednu písničku a šla jsem o dům dál. Tahle hodina pro mě nebude... (a navíc se učilo ve skupinách, tak to si už vůbec nedokážu představit)

Nechala jsem si poradit, kde je koncert místního pěveckého sboru, jehož kroužek mě taky zaujal. Cestou jsem v žabkách na kluzkých dlaždicích (po tajfunu ještě půl dne pršelo) parádně podjela a natáhla se na zem. Docela mě naštval kluk, co šel kolem a snad si ani nevšiml, že jsem sebou švihla, natož, aby se mi snažil pomoct. Naštěstí se mi nic nestalo, ale na náladě mi to teda nepřidalo.

Koncert jsem chvíli hledala, ale nakonec se zadařilo. Bohužel jsem přišla na půlku poslední písničky před pauzou. Na druhou stranu se ke mně hned ale nahrnuly některé zpěvačky a začaly se vyptávat, jestli rozumím a překládaly mi, když jsem nevěděla, to byla příjemná změna oproti kytaristům :)

Taky mi nabídly občerstvení a strašně se divily, že nic nechci. Nakonec jsem si teda ale přece jen něco dala :) Po pauze byly ještě 3 písničky, z čehož jsem jednu znala od poslechu, ale ne úpravu, kterou zpívali. Dirigent byl suprovej mladej kluk, mluvil správně, jak se na jevišti mluvit má, takže jsem mu většinu rozumněla a vůbec jsem z toho měla dobrý pocit.

Bohužel jsem ještě nevěděla, co bude následovat. Po koncertě začala tombola. Vzhledem k tomu, že jsem přišla pozdě, tak jsem nikam nic neházela a tudíž to pro mě bylo dost bezpředmětné. Po 20 minutách zdvořilého sezení jsem se zeptala, za jak dlouho to skončí. Byla jsem ujištěna, že do 10 minut, tak jsem ještě dalších 15 slušně čekala. Pak jsem se nervózně koukla na hodinky a slečna mi přišla říct, že ještě asi 2 ceny... Nakonec jsem se sebrala a šla, protože to se fakt nedalo... Přesto jsem si ale z koncertu odnesla kladné dojmy a dokonce jsem si i zanotovala The gift to be simple, kterou jsme zpívali ve sborečku v Olomouci :)

Venku už moc nepršelo, tak jsem se mohla vypravit "domů". Bylo už půl deváté večer, tak jsem se trochu bála, že přijdu nevhodně pozdě, ale dřív jsem to prostě nestihla. Domluvila jsem se totiž s paní Čchen, že jí dnes zaplatím zálohu a první nájem :) Doma byl nakonec jen pan Čchen, dala jsem mu kopii smlouvy, co podepisovala Lucka. Chvíli na to bezradně koukal a pak mi podal takovou knížečku, která vypadala mnohem víc smlouvovitě a už byla krásně nadepsaná :) Dopsali jsme tedy do knížečky datumy, od kdy do kdy budu bydlet a rovnou jsem dostala klíče, které ale nesmím ztratit :)

Pak jsme se šli ještě jednou podívat do pokojíčku. Paní Čchen mi povlekla matračku prostěradlem :) A to jsem si jedno koupila teď o víkendu v Carru, tak aspoň budu mít 2 na střídání :) Taky jsme se domluvili, že mám svůj počítač, takže si ten jejich dají někam pryč, abych měla pokoj jen pro sebe (o to jsem je stejně chtěla poprosit, tak bylo fajn, že to navrhli sami). Koukala jsem ještě do skříně a při té příležitosti jsem se naučila, jak se čínsky řekne ramínko :) A prý si je nemusím kupovat, že jich mají na balkóně dost :)

Pak jsem si v obýváku musela sníst kokino a dostala jsem džus (kdyby ho bylo málo, určitě jsem si měla říct o přídavek), takže se nebojím, že bych tady v té rodině měla přijít k nějakému úrazu :-D Taky se můžu nastěhovat o pár dní dřív, pokud mi to tak bude vyhovovat, že pokoj už je jen můj :) Takže věci asi dovezem v sobotu a pak v neděli pomůžu se stěhováním holkám a pak se zabydlím já :)

Jinak pan Čchen dělá vodo- a elektroinstalace. A poslední znak jeho jména je stejný jako poslední znak mého jména, tak to je určitě dobré znamení :) (až to bude číst mamka, tak si určitě řekne, že už vážně myslím v symbolech). Paní Čchenová dělá servírku-kuchařku v té restauračce, kde jsem si ji našla. Pracuje ráno od 9.30 do 15.30, pak má 2 hodiny volno a pak znovu do 21:30. A chudera pracuje i v sobotu, to je děsný...

Každopádně jsem z toho celého měla výborný pocit, i když si mylně mysleli, že jsem Američanka :) Korunu tomu dodal pan Čchen, když se mě zeptal, jestli rozumím televizi, která byla puštěná. Pak mi řekl, že se nediví, že nerozumím, protože zrovna mluví taiwansky a ne čínsky. Odpověděla jsem mu, že jsem se zrovna dneska dopoledne zapsala na kurz taiwanštiny (a pak obchodní čínštiny a na hodinu čínských uzlíků) a že začínám příští týden. Číňan úplně rozkvetl a že prý když budu chtít, tak mě naučí něco napřed, abych tam pak mohla machrovat :)

Bylo to vážně super, ale radši jsem se omluvila, že to mám ještě na ubytko daleko (což byla pravda) a vyrazila jsem na bus. Jela za chvilku a na devítku jsem čekala jen 20 minut (Lucka odpoledne celou hodinu, nekecám). Na recepci jsem si ještě pokecala s paní majitelkou, že prý nemá rouško proto, že by byla nastydlá, ale že je nastydlých spousto lidí okolo a ona to nechce chytit.

Vypadá to sice legračně, když tu pořád někdo chodí v rouškách, ale na druhou stranu je to dost ohleduplné k okolí, protože aspoň nenaprská bacily na všechny okolo.

Na pokoji jsem se jen osprchovala, zanadávala si na nějaké sousedy, které buď mají rozbitou klimatizaci nebo si koupili nějaký prapodivný stroj, který nám hučí v celém pokoji, a šly jsme spát. To byl ale dlouhý den...

Ps: Vzhledem k přesně danému počtu dnů, které tu strávím můžu překvapeně prohlásit, že dnes mi začala 2. devítina mého pobytu... to to letí...
 


Komentáře

1 Sluníčko Sluníčko | 21. září 2010 v 12:07 | Reagovat

ahoj symbolistko, toh se už nezbavíš spíš Ti to pomůže, život Ti ukáže sám. Příjemné stěhování.

2 Ajec Ajec | Web | 21. září 2010 v 15:38 | Reagovat

No vidíš to, jak krásně se to bydlení v rodině vyvíjí, tak to je super!

3 Terka Terka | Web | 21. září 2010 v 20:53 | Reagovat

Klárko, představ si, že to o mě vědí skoro všichni, jen nevím, kolik z nich mi to věří :-D, protože je vážně o tom nepřesvědčím...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama