3. den (Čt) - Zápis ve škole a Čankajškův památník

5. září 2010 v 5:52 | qlarinka |  Taiwan
Na Lucčinu radu jsem si hned u registrace na vrátnici při příjezdu koupila na druhý den kartičku za 15NTD, že chci před osmou hodinou ranní odvést do školy. Holky (kromě "mojí" Lucky je tu ze školy ještě jedna další Lucka a Maruška - všechna jako by o rok níž a ty chodí na stejnou univerzitu jako já, jinak z Olomouce ještě Kristýna a Martin (moji "regulérní" spolužáci z Olomouce), a pak starší Míša, která ty Lucky a Marušku na UPOLu učila znaky v prváku, ale ti jsou na jiné škole, jinak je tu asi 15 dalších Čechů, jen co vím já a spousta dalších, o kterých nemám ponětí. Všechny zmiňované holky kromě Míši bydlíme na stejném hostelu.

Druhá Lucka, která měla jet taky plavat, ráno zaspala, takže jsme jeli autobusem jen ve dvou. Byla jsem tam v osm, ale kancelář otevírali až v půl deváté, tak jsem musela čekat. To bylo poprvé, kdy jsem měla trochu čas si stesknout, že jsem tak daleko, ale byly to asi jen 2 myšlenky a pak už mi zas hlavu provrtával Taiwan.

Je tu vedro, jako v Číně. Všude znaky, jako v Číně, a černovlasí šikmookáči, jako v Číně. Taky je tu čisto a důsledně se dbá na třídění odpadů - což v Číně není. Vlhkost vysoká, jako v Číně, ale kulturní šok se zatím nekonal - přijdu si v podstatě jako doma... teda jako doma v Číně, od Evropy je to tu hodně vzdálené, i když blíž jak ta Čína. Přeci jen vlivy Japonska a USA tu nikdo nezapře.

Danielle, se kterou jsem komunikovala přes email, byla v půl v kanceláři a já mohla jít na věc. Čínsky jsem na spustila, že jsem přiletěla včera večer a jdu se teda zaregistrovat až teď. Bavily jsme se docela bez problémů čínsky a taky mi řekla, že si se mnou jedna paní učitelka, která seděla u vedlejšího stolu, pak ještě popovídá, aby mě strčili do odpovídající třídy, když už jsem zmeškala rozřazovací test.

Vedlejší učitelka se mě zeptala, jak dlouho se učím čínsky, jestli jsem měla učitele Čechy nebo Číňany a jestli umím číst nezjednodušené znaky (za Mao Zedonga proběhla v Číně reforma, kdy ze spousty čárek udělali čárek míň, takže se znakům na pevnině říká zjednodušené, v té době spolu ale Taiwan a Čína už nekamarádili, takže sem se změny nedostaly a píše se tu "postaru" s používáním více tahů (čárek) na napsání jednotlivých znaků, my se v Olomouci učíme tu lehkou variantu, takže tady občas fakt netuším, něco se odhadnout dá a prý je to o zvyku, ale mazec).

Když jsem s Danielle probraly všechno důležité, zeptala jsem se, kdy a kde si teda popovídáme, ale prý už jsem řekla dost a že jim to stačí. No, rozvrh bude zítra, tak uvidíme, ale vzhledem k tomu, že mluvím líp než píšu, tak mám docela obavy, aby mě nestrčili moc vysoko... Hlavně je tu problém, že stipendium je podmíněné docházkou do školy a hlavně výsledky písemek - všechno musím napsat na alespoň 80%, což je docela masakr. A všichni, co tu už byli, tak říkali, že se fakt museli několik hodin denně učit, aby to zvládali.

Pak jsem podle rad došla zaplatit školné (do konce listopadu v přepočtu na naše asi 15tisíc Kč), už se těším, až mi přijde stípko a já nebudu zchudlá myš, v součtu s letenkou a pojištěním šílené, ale myslím, že to bude stát za to :) S potvrzením jsem se vrátila k Danielle, která mi dala studentskou průkazku, díky které jsem si vzápětí mohla zřídit slevenku na MHD.

V kavárně kousek od bazénu, kam si můžeme koupit měsíční permanentku za pakatel, jsem se sešla s Luckou. Cestou na autobus jsem si koupila žabky do sprchy a deštník (subtropické průtrže mračen znám a deštník je nutným vybavením při jakékoli cestě) a vyrazily jsme se za Luckou a Maruškou k památníku Čankajška.

Trochu jsme se nemohly najít, tak jsme si s Luckou prohlédly co jen šlo, dokud jsme se nepotkaly s holkama. Čínštinářům Čankajška představovat nemusím, pro ty ostatní šlo v podstatě o zakladatele Čínské republiky na Taiwanu, takže něco na způsob našeho Masaryka nebo Beneše - prostě důležitá historická postava, která má dodnes velké jméno.

U pomníku v takové velké bílé hale jsme zrovna stihly střídání stráží, pořád kolem sebe motali zbraněma a tak srandovně chodili, ale bylo to docela dobré. Taky jsme si vyfotili Národní koncerní sál (a la filharmonie) a Národní divadlo, jejichž budovy stráží bílý památník z každé strany jedna. V přízemí památníku je i muzeum, kde mají kromě automatů na vodu (je jich tu méně než v Číně, ale jsou) i vstup zdarma. Bohužel jsem byla po cestě celkem unavená, takže se tam asi budu muset ještě vrátit a trochu lépe si to tam prohlédnout.

Z muzea jsme vyrazili na Shilin, kde jsou vyhlášené trhy hlavně s jídlem, ale i s různým haraburdím, zbytečnostmi a oblečením. Poučená z kolejí v Olomouci a hlavně v Číně jsem jela vyzbrojena seznamem, co musím sehnat a holky se nestačily divit, že jsem byla v závěru druhého dne snad lépe vybavená, než ony po týdnu. Já ale vím, že bez nože, lžičky, hrnečku apod. se prostě neobejdu a tak jsem nelenila a nakupovala. 

Oproti Číně jsem tu ještě nikde nesmlouvala, jsou tu ceny víceméně dané a slevy dávají tak maximálně množstevní. Jinak je tu draho, tedy v porovnání s ČR asi stejně, ale oproti Číně šok. To, co v Číně stojí v přepočtu necelých 30Kč je tady za 100Kč a podobně. Ani jídlo se nedá sehnat tak levné. K obědu jsem si dala u paní na ulici dvě baozky, jedna za 15NTD (asi 9Kč), v Hangzhou stála půlku a to to prý bylo na Čínu drahé město. Chutnaly stejně, teda skoro :) Holt si budu muset zvykat :)

Cestou zpátky jsme se ještě s Maruškou stavili v Carrefouru, který máme přímo u stanice metra, kde musíme přesedat na autobus k našemu bydlení, takže jsem dokoupila poslední chybějící věci.

Na to, že jsem přijela před ani ne 24 hodinami jsem toho stihla vážně hodně.

Škola
Škola
 


Komentáře

1 Sluníčko Sluníčko | 5. září 2010 v 7:17 | Reagovat

A sny tě navštívily ??

2 qlarinka qlarinka | Web | 5. září 2010 v 7:48 | Reagovat

jj, ale o tech se nemluvi :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama