53. den (Pá) - Město, moře, kuře...

28. října 2010 v 18:30 | qlarinka |  Taiwan
Po škole jsem se vypravila na oběd společně s Sheautyan (Malajka), protože jsme obě stipendistky (to zní strašně) a odpoledne nás čekala nějaká "strašně hyper super akce", na které jsme nesměli chybět. Martin s Kristýnou na jiné místní škole tam šli dobrovolně, my to měli spíš povinně (velmi silně doporučená účast), ale tak jednou to člověk snad přežije...


Přesto, že má za sebou Sheautyan (čte se to přibližně Šutchien) bakaláře z angličtiny, jsme zvyklé se bavit čínsky, takže jsme byly víceméně donucené spolu zůstat celé odpoledne, protože ona tam nikoho neznala a Češi kolem mě nás zase nestíhali :-D Každý jsme dostali na krk cedulku s názvem školy, ze které jsme přijeli, někteří chudáci z jiných škol navíc ještě nálepku se jménem a číslem :-D

Pak nás rozesadili do obrovského sálu stylem, který Sheautyan trefně nazvala "Vyberte si, které místo chcete, a já vás pak usadím, kam budu chtít já". Takže jsme se 4x přesouvali :-D Ale aspoň jsme za odměnu dostali každý černou tašku přes rameno se spoustu příslušenství uvnitř (včetně hůlek, lžičky a vidličky z nerezu a navíc v pouzdře). A taky jsme se mohli přihlásit na nějaký výlet, tak jestli to vyjde, tak pojedem s Michalem do nějakého muzea menšin či co :)

Pak jsme byli nuceni vyslechnou asi 2 hodinové povídání na téma bezpečnost... Seděla jsem vedle Danielle, což je koordinátorka pro zahraniční záležitosti našeho jazykového centra. Neboli má pod palcem všechny, co se u nás ve škole učí čínsky... Vzhledem k tomu, že i ona si tam četla časopis, tak jsem se nebála gestikulovat a v případě největších nesmyslů (pokud tu budete dlouho, musíte do 15 dnů po příjezdu na imigrační, kdo už tu je víc jak 15 dní, má smůlu... všichni jsme tu 2. měsíc) jsem výrazně koulela očima a zakláněla hlavu... Ale pak jsem jí říkala, že to byl ještě slabý odvar oproti pevnině, kde nám říkali, že při přechodu přes ulici se máme rozhlédnout... evidentně nás rodiče pustili na druhý konec světa a zapomněli nám v dětství vysvělit, že auta mají pevnější schránku než lidi a při vzájemném střetu je výsledek těžko ovlivnitelný...

Na druhou stranu musím ocenit vystoupení roztleskávaček, které létali vzduchem, jako by se nechumelilo, a navíc měli v týmu spoustu kluků. Viděla jsem poprvé takové vystoupení, takže super zážitek, fotky nic extra, ale aspoň něco mám, kdyby byl zájem, můžu od Luc sehnat video :) Druhé vystoupení předvedli malí školáci s diabolem (taková káča, kterou se točí na švihadle), to už jsem sice znala od nás z gymplácké akademie, kde nás těšili svým vystoupením bratři Chrobokové, ale ti prcci byli vážně skvělí a předvedli nám i točení s pokličkou, což bylo fakt neuvěřitelné :)

Pak bohužel přišli na řadu další kecy. Jeden Malejec nám vyprávěl typický příběh, jak dostal druhou šanci (podobná témata jsou v Asii hodně oblíbená), když kdysi měl stípko, ale musel ho z nějakých podivných důvodů přerušit, ale loni ho dostal znovu a když se mu narodil doma v Malajsii druhý syn, tak mu všichni vyšli vstříc a mohl se pravidelně vracet domů k rodině a i spolužáci mu moc pomáhali dohánět hodiny, takže jim je vděčný. Mluvil fakt strašně a Sheautyan prohlásila, že se k němu rozhodně nebude hlásit, protože to bylo hrozný :-D

Pak nám jeden milý Kanaďan popřál, ať se nám tu líbí a Turek se pochlubil, že tu je už asi tisíc let, cítí se víc Taiwanec než Turek a předevčírem byl v Hong Kongu na soutěži a byl prohlášen 2. nejvtipnějším člověkem v Asii, no nevím...

Největší aplaus sklidil stoletý velvyslanec z Ngori (nebo tak nějak, prostě někde z Afriky), který se s hůlčičkou sotva dobelhal na jeviště, ale když tam došel, tak nás poprosil, abychom se místo na něj dívali na tu pěknou kytku, co je to tam s ní vyzdobený, že je určitě hezčí :-D Dobrý vtipálek :)

Když ta všechna sláva skončila, tak jsme mohli jít do vyšších pater ochutnávat místní speciality. Bylo chvíli po obědě a příliš brzo na večeři, takže jsme za podivných okolností něco pojedli a pak se vydali na vlastní pěst zpátky k naší škole (měli jsme zajištěnou hromadnou dopravu tam, ale ne zpět). V ukrutném dešti jsme ale dojeli docela dobře, až jsem se divila, a já se mohla rovnou zas vypravit na trénink.

Nedělalo se nic moc nového, tak jsem skoro celou dobu prokecala se Spencerem, přítelem "trenérky" pátečních kurzů, zatancovala si sambu (po takových letech, neskutečné) a byla pozvána na zítřejší taneční soutěž fandit :) Tak uvidím, jestli ráno vstanu :)

A taky jsem se dozvěděla, že Choee (Čchouí), tedy ta páteční učitelka, je z Malajsie a tady studuje, takže je vlastně cizinka stejně jako já :-D Ale vypadá úplně čínsky, takže bych to stejně nepoznala :)

Z tancování jsem se vypravila ještě k Michalovi, kde byla i Deni, se kterou jsem měla původně domluvené večerní plány. Chtěli jsme se koukat na film, ale bylo už dost pozdě a pokud jsem ráno chtěla vyrazit, neměla jsem šanci... A navíc bych tam zaručeně usnula, známe se :-D Místo filmu jsme nakonec hráli různé zábavné společenské hry, tedy zábavné byly jen některé, protože ve hře na osobnosti jsem neměla šanci, obzvlášť ne když s námi hrála Deni, která studuje historii :-D

Jediná Černá historka (hra ve stylu Hádej, co se stalo? a nápověda může říkat jen ano - ne), kterou si pamatuju, je moc neoslnila... Nechápu, jak se jim mohli líbit ty osobnosti :-D Takže jsme nakonec skončili u hry Město-moře-kuře. Teda takové té, jak si napíšete sloupečky a pak někdo říká abecedy, jiný stopuje a od toho písmenka musíte napsat slova do všech sloupečků a pak se počítají body.

Tahle hra se mi naopak moc líbila, protože jsem na 3 kola suverénně vyhrála s počtem 1000bodů :) A to jsme tam měli i sloupeček květina a mnou prosazený Taiwan (cokoli se týká našeho pobytu tady), takže jako dobré :) Nejvíc mi dávalo zabrat políčko film...

Skončili jsme skoro ve 2 ráno, takže jsem spěchala domů (ještě, že to mám za rohem), abych ráno před devátou vstala, kdo si to vymyslel, vstávat takhle brzo i o víkendu :-D
 


Komentáře

1 Terka V. Terka V. | Web | 28. října 2010 v 23:33 | Reagovat

jé ja chci taky hrát město moře kuře (moje oblíbená hra)... musím se někam nachomítnout kde by se to dalo zahrát...

2 Sluníčko Sluníčko | 29. října 2010 v 8:00 | Reagovat

Tak to jsme doma ještě nehráli, už  se těším až  přijedeš. Hrací večery tebou  odstartované pokračují, myslím tak  jednou  doměsíce , možná i víckrát u nás skončí  banda lidí a hraje se. Oblíbené je Česko a kupodivu i Labyrint.

3 Sluníčko Sluníčko | 29. října 2010 v 8:01 | Reagovat

Ano známe se, TV je nejlepší  uspávací zařízení a ještě k tomu málokdy používané, tak se nemůžeš divit, že ti názvy filmů dělají obtíže.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama