55. den (Ne) - Hlava královny

30. října 2010 v 11:50 | qlarinka |  Taiwan
Ač nerada, nastavila jsem budík na čtvrt na sedm a v celou už podupávala u školy. Naštěstí jsem správně vychytala oblečení (nové tričko a nové tříčtvrťákové legíny), protože se nám na víkend zas oteplilo. Začalo to teda už včera večer (i proto mi mohlo být nedobře, ale každopádně jsem vyhrabala svoje železovité tabletky a až dojedu dom, tak se zas objednám na krev, protože mě to pěkně štve), ale v neděli se jelo na celodenní výlet a pařit v mikině by se mi teda nechtělo...


Česká výprava se totiž dneska rozhodla, že vyrazí do Yeliu (Je-liu) okouknout větrem ofoukané kameny na pobřeží moře, z nichž jeden vypadá jako hlava egyptské královny Nefertiti. Někteří plánovaní členové výpravy nedorazili, protože zaspali, navíc jel jeden Polák. Složení já, Lucky, Verča, Mára, Michal a jeden jejich kamarád z Polska slibovalo spoustu zábavy, což se brzy potvrdilo, když do sebe 2 ze tří kluků (jeden ne-Čech) klopili jedno pivo za druhým... To zas měli Slovani ostudu... :-D

Kluci vyhledali, jak se tam dostat vlakem, a i když mě několik lidí říkalo, že je lepší jezdit autobusy, podřídila jsem se většině, protože jsem se na přípravách nijak nepodílela a taky nemám ráda, když něco vymyslím a pak mi to ostatní akorát kritizují a nepřidají ruku k dílu. Vlakem jsme jeli do Jilongu (též Keelong, čteno Ťi-lung), kde jsem si nechala v informačním centru vysvětlit, který autobus jede do městečka Yeliu (Je-Liou), kam jsmě měli namířeno. 

Namístě jsme pak zjistili, že tam jezdí i městská přímo z Taipeie, tak třeba příště :) Prošli jsme si přístavní městečko a kochali se vůní moře. Vylezli jsme na pískovcový kopec, který měl na vrchu pevnost a na úplném vršíčku mraveniště (a koho kousli?). Pak jsme vyrazili k vodě, protože takovej suchomořskej Čech, jak vidí moře, tak i kdyby bylo sebekdovíjaký, tak do něj chce vlézt.

Plavky jsem měla já, zbytek šel v prádle nebo bez, jak se jim chtělo :-D Bohužel jsem se nestihla převlíct, než nás pan hlídač vyhodil z pláže, že se tam nesmí koupat (proč to nevíme a dělali jsme, že neumíme čínsky, teda ti z nás, co umějí něco :-D), ale Polák to nevzdal a rychle se s pánem domluvil, že když půjdem za plot, že tam už můžem, takže jsem ani já o mokré osvěžení nepřišla :)

Pláž ale nebyla nic moc (samé naplavené dřevo a bordel), podle mě je to tím, že ji nikdo neudržuje, podle ostatních tím, že tam je prostě bordel. Vlny byly docela velké, jedna mě strhla na dno a chvilku jsem hrabala rukama po zemi a nemohla vstát, takže jsem se pak vrátila do své oblíbené pozice pozorovatele s vodou jen tak příjemně kolem a neblbla s ostatníma daleko (10 metrů :-D ale fakt nejsem zvyklá na vlny) od břehu.

Za plotem jsme zjistili, že jsme se zamotali do nějakého prázdninového resortu a vzpomněli jsme si, že jsme tam viděli i sprchy, do kterých jsme se toužili vrátit. Nemohli jsme ale najít cestu, takže jsme se pak převlékali za autobusem plným japonských turistů, no sranda... Když jsem se morkoslaná konečně navlékla do elasťáků a doběhla ostatní (prolezli plotem a zmizeli  zpátky v resortu, kam jsme sice nechtěli znovu chodit, ale nevěděli jsme, jak se vrátit zpátky), zjistila jsem, že se čvachtají ve sprchách, které jsme předtím nemohli najít :-D Takže jsem se zase slíkala a mám krásnou fotku, jak se ve spodním prádle promenáduju před dětským hřištěm... doslova jsme jim udělali výuku biologie v praxi :-D

Pak už jsme ale zamířili za královnou, místní se to tam snaží udržovat, takže se tu platí vstup, ale se studentskou průkazkou (stačil by i český ISIC) to bylo v přepočtu jen asi 15 Kč, takže se nikdo neseknul a nezůstal venku :-D Udělali jsme si spoustu fotek a párkrát na nás pískala stráž, když jsme překročili povolenou červenou čáru, za kterou už údajně hrozil pád do rozbouřených mořských vln... 

Sinologická část naší výpravy, tedy já a Lucky, se vypravila do fronty na focení se s Nefertiti. Byla tam pěkně fronta a pak zvlášť takový ostrůvek, kde mohl stát fotograf a nikdo mu nebránil ve výhledu a ještě to tam koordinoval pořadatel. Nejdřív jsme nechápali, proč tam je, když jsou k šutru 2 cestičky, z čehož jedna je počmáraná červeně a druhá ne, takže je úplně jasné, kde má člověk stát a kudy se jen prochází. Brzy jsme ale pochopili, že někteří Číňané jsou tupci (hlavně ti starší) a to že vedle stojí 50 lidí ve frontě je vůbec nezajímá a klidně si stoupnou na to červené a ještě se diví, že je někdo vyhazuje... A to se tu na rozdíl od pevniny opravdu, ale opravdu nikde nepředbíhá.... A i na záchody se stojí jedna fronta a ne na každý jednotlivý záchod jiná...

Zbytek výpravy nejevil o hlavu velký zájem a zmizel nám někde na vyhlídce, kde jsme je potom nenašli, ale nakonec jsme se i tak ve zdraví sešli a mohli jsme se vydat zpátky na autobus a vlak. Rozhodli jsme se vrátit stejnou cestou, jakou jsme přijeli (měli jsme zpáteční lístky na vlak) a neučit se novou cestu přímo do Taipeie. Ve vlaku bylo narváno, tak jsme si zahráli na pravé české turisty a posedali si na zem přímo doprostřed ostrůvku... Navíc byla uprostřed taková ta tyč na držení (vlak vypadal spíš jako metro), takže to vypadalo dost mysticky :-D

Nepřišli jsme si ještě dost divní, tak jsme se rozhodli hrát různé vlakové hry. Nakonec jsme teda zůstali jen 4-5 hráčů, protože Lucky a pak ani Mára hrát nechtěli, my se ale bavili výborně. Hráli jsme anglický slovní fotbal, kovboje (plácá se 2x do kolen a pak se buď 2x nabíjí, střílí nebo brání a kdo nejdýl vydrží živej) a pak Jedna - žába - skočila - přes - velkou - louži, dvě - dvě - žáby - žáby... s tím že s počtem žab narůstá počet opakování a kdo to splete tak vypadává (eventuálně pije, když se to hraje v hospodě) a další jede zas od jedničky. 

Taipei jsme naštěstí nepřejeli, ale ostatní se na nás dívali divně, když se uvolnili místa na sezení a někteří z nás se nehli ze země :-D Večer jsme zakončili ve vietnamské restauraci, kterou nám doporučovala Denča. Moc nám tam ale nechutnalo (Vietnamci jedí studené nudle a jako kuřecí bez kostí (3x jsem se ujišťovala) vám přinesou nastříhanou kuřecí nohu), tak aspoň víme, kam příště nepůjdeme :)

Víkend se vydařil a jediné, co bych teď potřebovala, by byly další alespoň 2 dny volna, abych stihla dohnat všechno, co jsem nestihla :)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama