2. den (Po, 29.11.2010) - Podvedeni tuk tukářem

14. prosince 2010 v 7:51 | qlarinka |  Thajsko 2010
Ráno jsme se s holkama vzbudily brzo, ale bylo nám jasné, že tak jako tak budeme čekat na kluky, kteří vyrazili na taiwanskou ambasádu, kde si Michal musel vyřídit vízum, aby se s námi mohl vrátit do školy, z Prahy si totiž přivezl jen jednovstupové, se kterým by ho zpátky nepustili. 


Vyrazily jsme tedy s Luckami prozkoumat okolí, na trhu hned za rohem jsem koupila vynikající buchtu s rozinkami, která chutnala úplně jako naše česká vánočka :) Pokračovaly jsme do hinduistického chrámu, který byl v podstatě přes ulici z našeho hotelu. Před vchodem jsme se musely zout a celý objekt si prohlédnout v tichosti, abychom nerušili modlitby, ale rozhodně to stálo za to. Byla tam nádherná atmosféra a dokonce jsme každá dostala tečku na čelo :) Nejdřív žlutou a přes ní pak červenou :)

Pokračovaly jsme ulicí dál a prozkoumávaly nabídky pouličních prodavačů a všech možných stánečků. Bylo opravdu z čeho vybírat - všude kolem bylo nejen oblečení, ale i náušnice, ovoce, svačinky nebo květiny. Občerstvily jsme se ovocno-jogurtovým koktejlem, který slečna vyrobila přímo před našima očima a byl naprosto luxusní :)

Kluci se ozvali v podstatě až po obědě, takže jsme se trošku zlobily, že jsme celé dopoledne proflákaly a na prohlídku královského paláce nebudeme mít dost času. Kdybysme ale věděly, co nás odpoledne čeká, tak jsme tohle vůbec neřešili...

Do centra jsme se dopravili lodí, která tu funguje v rámci městské hromadné dopravy. Po řece jezdí lodi s různě barevnými vlajkami, modrá je jako expres, protože zastavuje jen na některých zastávkách a proto je rychlejší a taky dražší. My jsme jeli myslím žlutou, která byla z nejpomalejších. Počasí bylo nádherné a dařilo se fotit, takže jsme si udělali spoustu obrázků bankogských nábřeží. Nejděsivější bylo vidět chudinské slamy (chatrče) rodin, které žijí jen pár metrů nad hladinou řeky. Vzhledem k tomu, že tu byly před pár týdny záplavy, vypadala ta jejich obydlí spíš jako vytopené krabice, ve kterých přebývají krysy nebo nějaká taková zvířata... A to jsem to viděla dost z dálky... Dítě, které se v té špinavé řece koupalo, ten dojem jen umocnilo...

Přesně ve dvě hodiny jsme dorazili k paláci a přímo pod cedulí "Nevěřte milým cizincům" jsme se nechali pořádně nachytat, když jsme uvěřili jednomu členovi královské stráže (uniformu měl), který nám nakecal, že je za prvé pozdě a za druhé že nejsme vhodně oblečení (nutné dlouhé kalhoty (ne úplé) nebo sukně k zemi a tričko s alespoň krátkým rukávem, nikoli tílko). Druhá půlka byla vesměs pravdivá, první jsem si chtěla jít ověřit ke kase, ale byla jsem zbytkem přesvědčená, že budeme pánovi věřit a necháme se svést tuk tukem k nějaké památce, kam je prý dnes vstup zdarma a ještě někam jinam a zpátky a za celou trasu dáme jen 20B (bathů, kurz podobný jako u NTD, takže asi krát 0,6, tedy něco trochu větší půlka při přepočtu na české).

Cesta byla nejdřív docela v pohodě, dovezli nás k takovému velikému zlatému buddhovi. Bylo mi sice podezřelé, že tam není žádná kasa, takže se mi nezdá, že by zrovna pondělí bylo výjimečné v tom, že se tam nebude platit vstupné, ale bylo na co koukat, tak jsem neprotestovala. Krom jiného tam bylo i urnárium, takže jsem si přišla jak v kostele sv. Ambrože u nás doma :-)

Když jsme došli ke svým vozítkům (kluci jeli spolu a já s holkama), tak se nás chvíli tuk tukáři vyptávali, kam se chystáme a jestli tam máme ubytko (neměli jsme). Když zjistili, že nic zajištěného nemáme, tak se jeden omluvil, že jde na záchod, druhý nám ukazoval tetování udělané bambusovou tyčinkou (prý to neskutečně bolí) a do toho nám jako by náhodně opodál sedící páprda vtloukal do hlavy, že jsme tam v sezóně a jestli se nenecháme odvést na informace, kde nám za levný peníz zařídí celé ubytování i s cestou, že pěkně prohloupíme, protože nebudeme mít pak u moře kde spát.

Nakonec jsme tlaku podlehli a nechali se odvést do agentury. Tuk tuk kluků mezitím zastavil policajt, ale řidič mu dal nějaký ten peníz a bylo vyřízeno. V cestovce se mi vůbec nelíbilo, protože jsem cítila podraz, rok v Číně mě docela vycvičil a ani normálně nelezu do věcí, které "něčím smrdí". Aspoň jsem ostatní přesvědčila, že se nejdřív zeptáme, kolik by stála jízdenka do Krabi, o které jsme měli zjištěno, že má vyjít na asi 600B. Pán nás samozřejmě zkusil natáhnout a tak mně bylo hned jasný, že já s ním rozhodně žádný obchod dělat nebudu.

Chvíli jsme se dohadovali, protože nám nebyl schopný dát konečnou cenu k žádné z věcí, na které jsme se ptali. Po 10 minutách to vzdal a prohlásil, že neprodává ani jednotlivé jízdenky, ani jednotlivé ubytování, ale jen balíčky. To jsme ale nechtěli, takže jsme konečně mohli vyrazit dát... JENŽE!!!

Tuk tukáři se hned ptali, jak jsme dopadli, a když zjistili, že jsme nepořídili, tak že nás odvezou do jiné cestovky, že tam si určitě vybereme. To jsme samozřejmě nechtěli a mně navíc došla trpělivost, takže jsem se s nima začala pěkně hádat. Lucka se hádala taky, Luc čekala, co se bude dít, protože nám pořád tvrdí, že neumí anglicky, kluci v druhém vozítku nevěděli, co se děje. 

Já jsem byla proto, abychom vystoupili a dopravili se dál jakkoli jinak, ale kluci se báli, že bychom se tam mohli ztratit, takže nakonec ustoupili, že pojedem do druhé cestovky a pak nás konečně už dovezou na nějakou další památku a bude pokoj. Cestou nás zastavil ten stejný policajt, co předtím zastavil kluky, funguje to tu fakt zajímavě...

Já jsem na protest odmítla vůbec do obchodu vlézt, protože mi bylo jasné, že to je stejná sprosťárna a stejné divadýlko jako předtím, a o to jsem teda rozhodně zájem neměla. Listovala jsem si v Lonely planet a objevila, že lístky mají být mnohem levnější, dovnitř jsem došla právě včas, protože Lucce hned kývly na brutální snížení ceny, a když kývnou hned, tak to určitě znamená, že je to pořád ještě předražené... 

Vrátili jsme se k tuk tukářům, kteří snad opravdu dostali slevu na benzín, kvůli které jsme sem strašně nutně museli jet a pařit se celé odpoledne v dopravních zácpách. Cesta k další památce byla nekonečná, já jsem byla pořád ještě na podvodnický gang naštvaná a řidiči už navíc nezajížděli vedle sebe, asi abychom se nemohli domlouvat nevím ani na co.

Nakonec nás vyhodili u nějakého baráku a sprostě nám ujeli (což se dalo čekat a taky jsme se pak našli, takže kdybychom odešli už u první cestovky, bylo by to stejné). Takhle jsme si alespoň mohli prohlédnout další krematorium, urnárium a místnost připravenou na pohřeb... Zavezli nás opravdu na místo s "pozitivní" atmosférou... Alespoň tam ale měli čisté záchody...

Bylo už docela pozdě a my jsme pořádně nejedli, tak jsme nepohrdli ani opékaným všeličím, co prodávala paní na ulici. Nikdo mě nevaroval, že masové kuličky jsou strašně pálivé, takže jsem nakonec snědla 2 párky z kdovíčeho a aspoň dočasně zahnala hlad.

Klukům se podařilo zjistit, kde zhruba jsme. Pro mě to bylo hodně složité, protože jsem byla po dlouhé době v zemi, kde se opravdu nedomluvím, takže  jsem měla po psychické straně dost co dělat. Nakonec jsme se ale docela srovnali s mapou a po menších útrapách došli k současnému sídlu krále, který bude mít 5.12. narozeniny (82 myslím), takže se to tam už všechno připravovalo na velké oslavy, neboť narozeniny hlavy státu jsou zde státním svátkem.

Luc musela pod dohledem ochranky smazat fotku jedné budovy, ale naštěstí z toho nedělali větší cavyky, byla to nějaká důležitá vládní budova, která se pravděpodobně z bezpečnostních důvodů fotit nesmí, ale to jsme nemohli vědět. Naštěstí se to obešlo bez problémů, ale lepší si na to příště dávat pozor :)

Poučeni jízdou tuk tukem jsme sedli do taxíku, že se necháme odvést na nádraží a tam už snad konečně koupíme jízdenky do Krabi, kam chceme zítra večer odjíždět. Bohužel jsme netušili, že je město příšerně zasekané, asi právě skončila pracovní doba, takže jsme zas za chvíli vystupovali, že půjdeme raději pěšky. Aspoň jsme si cestou stihli koupit vodu, protože vedro bylo teda parádní. Když provoz trochu polevil, chytly jsme si jiného taxíka a za chvíli byli na nádraží, jízdenky stáli necelých 600B, a to nám ráno tvrdili, že stojí přes 1000. Ještě, že jsme našli tu paní na informacích :)

Zpátky na hotel jsme radši jeli zase taxíkem, Michal je suverénně nejvyšší, takže měl vyhráno, protože mohl sedět vedle řidiče, my čtyři se museli mačkat vzadu, ale Lucka se po chvíli přesunula do díry mezi sedadlem řidiče a těmi zadními, takže pro nás bylo víc místa a pro ni krásná nová přezdívka - Origami :)

Na večeři jsme si došli hned vedle hotelu, kde už to měl Kamil ozkoušené a rozhodně jsme nelitovali, byla to mňamka :) Pak jsme ještě klukům pomohli vybrat látky na obleky a košile, protože se rozhodli, že si to tu nechají ušít na míru. Po dlouhém smlouvání jsme se dostali na cenu asi 2000Kč za sako, kalhoty a košili na míru + kravatu dle vlastního výběru. Navíc z materiálů, které jsme mohli sami vybrat. Za tu cenu by u nás byly možná tak jedny kalhoty a ještě určitě ne na míru, tak se to snad povede a budeme mít dva fešáky :)

Pak už jsme se jen doplazili do sprch a postelí, protože jsme toho za dnešek zažili až až.
 


Komentáře

1 Zája Zája | E-mail | 14. prosince 2010 v 17:37 | Reagovat

Hehe, no můžete bejt rádi, že vás ťukťukáři netahali po předraženejch krámech:) sis měla přečíst můj blog z Thajska a byla bys připravena;)

2 qlarinka qlarinka | Web | 15. prosince 2010 v 0:28 | Reagovat

kdyz ja byla pripravena, v Cine se mi stalo neco podobneho, jenze 1) jsem tady neumela jazyk a 2) ostatni tu zkusenost jeste nemeli, tak si to taky museli projit... solidarnost, ze jo :-D
ale je pravda, ze od te doby jsme do tuk tuka nevzlezli :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama