105. den (Út) - Taiwanská nespolehlivost a Lilek

4. ledna 2011 v 10:13 | qlarinka |  Taiwan
Ve škole jsme se definitivně dozvěděli, že nás bude celý semestr 11, protože všichni chceme hodiny dopoledne a to není víc učitelů... To sice nechápu, protože minulý semestr bylo víc tříd, než je teď, a taky se to dalo, ale škola si to asi vymluvit nedá... Měla jsem 100 chutí zajít do kanceláře si postěžovat, že školní pravidla říkají maximálně 10 studentů, tak ať nám aspoň vrátí část školného, když nás je víc, ale ve všem shonu s doháněním těch 3 zameškaných dnů a navíc jako 11. na třídním seznamu, jsem si to nakonec nechala vymluvit...


Odpoledne jsem dala pěkně zabrat Elišce, protože jsem potřebovala vysvětlit spoustu věcí, chudera se u toho docela zapotila a některé výrazy prý ani sama nikdy nepoužila.... no, asi to bude zajímavý semestr...

Doma jsem pokračovala s vypisováním slovíček, kartičky s nimi neustále přibývaly a já se zas cítila totálně zdeptaná, jestli se to nezlepší, tak budu muset zajít za učitelem, že to fakt nedávám, protože z tohohle by mi asi brzo hráblo...

Na sedmou hodinu jsem byla domluvená s holkama z tancování, že se mnou ještě zopakují nové kroky do pasa. Odpoledne jsem potkala Cindy (řekla nejlepší z té naší skupiny) a ještě mi to potvrdila. Dorazila jsem tak tak a koukám, koukám, nikde nikdo. Resp. byla tam normálně středně pokročilá skupina, ale z té mojí fakt nikdo...

Doma jsem těsně před odchodem přemýšlela, jestli si s sebou budu brát nějaké učení, protože jsem fakt nestíhala, ale pak jsem to zavrhla, že když jsme domluvené, že bych se k tomu stejně nedostala. Velmi rychle jsem toho ale litovala, protože ani ve čtvrt tam nikdo nebyl. Nakonec jsem se šla zeptat Choee, ale ta taky nic nevěděla...

Nakonec jsem se hecla, přezula boty a proběhla se domů a zpátky (rychlou chůzí 10 minut jedna cesta), takže jsem před svou hodinou stihla ještě aspoň něco málo přečíst. Když jsem se později holek ptala, proč sakra nepřišly, že jsem na ně čekala, tak že se přece v 7 sešly, akorát někde jinde, což mi asi zapomněly říct... no super no, se s nima zas někdy na něčem domluvím...

Navíc jsem dnes zjistila, že existuje nějaký školní server, kde má každý klub (tedy i tancování) svoji stránku a dohadují se tam důležité věci, odtud asi vždycky všichni vědí, co, kdy, kde a v kolik... akorát já jsem o tom zaprvé nevěděla a 2) ani netuším, jestli tam vůbec mám přístup, takže jsem vždycky ze všeho hrozně překvapená...

Aby mi holky "zlepšily" náladu, vybavily mě dlouhou fialovou sukní se světle fialovým nabíraným lemem. Nahoru si prý pak oblečeme jakési bolérko těsně pod prsa... To mě opravdu nadchlo, vyloženě potřebuju, aby celá Taipei viděla moje holé břicho, nadšeně ho ukazuje všude po světě, moje nejoblíbenější oblečení jsou plavky, tak proč ne...

Když jsem si navíc představila podobně fialovou barvu i na horní polovině těla, nemohla jsem uniknout představě, že budu vypadat jak lilek (večer jsem to psala Luckám, protože jsem se potřebovala podělit o nové dojmy, a od té doby mi přezdívají Lilku a napsali mi to později i na vánoční dárky... já jim zas někdy něco povím).

Do tréninku jsem se tak vrhala s neobvyklým "nadšením", navíc si vědoma, že si nejsem jistá novými kroky. Aby to bylo zajímavější, dostala jsem taky partnera, se kterým budu na vystoupení tancovat. Až po skončení tréninku, jsem se dozvěděla, že se jmenuje Andy (čínské jméno netuším), což je anglická podoba jména Ondřej, vzhledem k tomu, že Ondra byl můj poslední partner v Čechách (taneční partner!), tak jsem zjistila, že Ondrové jsou mi asi souzeni :)

Tancovali jsme jak dvě kopyta, protože on si nepamatoval moc začátek a já jsem pořádně neuměla konec. Navíc mě do záklonů strkal, místo aby mě "chytal", ale to jsme si pak ujasnili a už jsme problém neměli :) S krokama to byl ale dobrý průšvih a když nás učitelka viděla, tak ani nespráskla ruce, jen protáčela oči a chytala se za hlavu... no měla jsem fakt radost, že jim do kazím... Navíc jsem zakopávala o podpatky, protože můj balík (poslán 19.10.) ještě stále nedorazil, tak už jsem to nevydržela a půjčila jsem si boty od Holanďanky Christy, která chvíli chodila do začátečníků, ale pak to přestala stíhat.

Když bylo konečně 10 hodin, domluvila jsem se s Andym na páteční opakovačku (vzhledem k tomu, že v sobotu a v pondělí nás čekali další doplňkové tréninky a v neděli generálka, tak jsem se měla na co těšit), sbalila lilkovskou sukni a rychle pádila domů, abych udělala ještě něco do školy. Ještě, že jsem v tu chvíli netušila, jaký k tomu budeme mít vršek...
 


Komentáře

1 Andrea Andrea | Web | 4. ledna 2011 v 12:39 | Reagovat

jaky, jaky vrsek? oooooo...jsem zvedava

2 qlarinka qlarinka | Web | 4. ledna 2011 v 12:44 | Reagovat

skoda, ze tu neni "like", jako na FB, hned bych ti to poznacila :-D

3 Wera Wera | Web | 5. ledna 2011 v 20:54 | Reagovat

Tak se tím vrškem pochlub, nebo by jsi se mohla v tom oblečení vyfotit, abychom vyděli sprvánej "lilek" =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama