11. den (St, 8.12.2010) - Návrat do reality

1. ledna 2011 v 9:19 | qlarinka |  Thajsko 2010
Ráno jsme s holkama vyrazily na poslední procházku po okolí, daly si nejlepší jogurtovo ovocnou snídani v kelímku, kterou jsme v Thajsku našli, vzbudili Míšu, dobalili a vyrazili na letiště. Já jsem byla ráda, že nás nechali na hotelu zaplatit půlku v hotovosti a půlku kartou, protože jsem se díky tomu krásně zbavila peněz a zbylo mi přesně na 3 známky, které jsem pak koupila na letišti, takže jsem nemusela nic měnit zpátky :)


Na letišti jsem se seznámila s thajskou Číňankou, která pracuje jako delegátka cestovní kanceláře a právě tam doprovázela zájezd Indů, kteří byli velmi hluční. No, byla to zábava... Ostatní si totiž díky vytištěné letence mohli udělat odbavení sami, já jsem potřebovala vystát frontu, takže jsem se mohla seznamovat...

Nakonec to všechno prošlo, i pohledy se mi povedlo poslat a mohli jsme se vydat ke gatu. Tam jsme zjistili, že nám budou vážit batohy, vzhledem k tomu, že jsme měli povoleno každý jen 7kg, byl to docela mazec... Lucky prošly v pohodě, ale my s Míšou měli problém, nakonec se Lucka vrátila se za rohem vyprázdněným batohem a pobrala pár Míšových věcí, já jsem zas přendala ručník do tašky přes rameno a vzala do ruky jednu těžkou knížku, a pak už mě pustili... no vyloženě komedie, když si vezmu, že stejně všichni věděli, že i tak bereme s sebou všechno, co jsme na to letiště donesli :-D

Cesta proběhla docela v pohodě, seděla jsem vedle Francouzsky, která mluvila krásně anglicky a pozor !bez přízvuku!, její maminka je Číňanka, ale teda čínsky jsem mluvila určitě líp než ona, což nedokázal pochopit Číňan, co seděl vedle ní a asi čekal, že mi bude překládat, i když to bylo spíš obráceně (pokud jsem ale v hučícím letadle zrovna pána slyšela, což taky nebylo zrovna snadné a on to pořád nechápal).

Nakonec jsme dojeli, nechali se očuchat psem, co hledat drogy (nekecám) a na předních packách měl ponožky, kdyby na někoho skočil, tak aby ho neumazal :-) Pak nás čekala ještě kvalitní prověrka u pasové kontroly. Luc má nový biometrický pas (otisky prstů a tak), takže prošla hned, Luc má fotky, když jí bylo 15 a měla tmavší přeliv, tak se s nima dohadovala, že to opravdu je ona a musela prokazovat, že se tu učí čínky, Michal se v Thajsku moc neholil a fotku měl lysobradou, takže taky sranda, a já jsem nechápala, proč se mě paní na přepážce ptá, jestli jsem na Taiwanu poprvé, když jsem měla v pase razítko, že jsem tam přiletěla 1. září... No fakt to bylo zajímavé, ale nakonec nás pustili všechny :)

Venku nás praštila zima, ani jsme tomu nevěřili, ale na Taiwanu se za těch 10 dní příšerně ochladilo, jako že fakt hodně... Nějak jsme to doklepali, než přijel autobus, pak i v autobuse a jeli jsme všichni ke škole a ještě společně skočili na večeři tam, kde jsme byli na jídle těsně před odjezdem, takže nás pan majitel miluje ještě víc než předtím :-D

Domů jsem dorazila asi v 9 večer, pan domácí se divil, kde jsem tak dlouho byla (nebo to aspoň předstíral) a vůbec to bylo takové legrační... Pak jsem se dozvěděla, že ve třídě, kam mě teď zařadili, nejen že nemám ani tu jednu bývalou spolužačku, kterou tam původně dali, protože přešla zpátky k "naší" třídě, ale že z té třídy odešlo ještě několik dalších lidí, takže jsem vůbec nevěděla, co mám zítra ve škole čekat... No, to bylo teda uvítání, tak uvidíme zítra, ale teď už rychle spát, ať na 8 do školy vstanu :)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama