115. den (Pá) - Taiwanské Vánoce

29. ledna 2011 v 3:02 | qlarinka |  Taiwan
Po dlouhé době rozvažování jsem se rozhodla pro kompromis a sice napsat alespoň něco :-D Vraťte se o pár týdnů zpátky a zavzpomínejte na Vánoce, já Vám k tomu řeknu něco o těch svých - taiwanských :)


Stejně jako v Číně, ani na Taiwanu se Vánoce neslaví. Od lidí, kteří jsou tu už delší dobu, jsme se dozvěděli, že letošní vánoční výzdoba, která se občas někde objevila, tu ještě před pár lety úplně chyběla. Já zas mohu říct, že jí tu bylo mnohem méně než v Číně a vůbec se kolem toho nedělal žádný rozruch. Na druhou stranu, když chodíte 23. prosince v tričku, protože je přes 20 stupňů, a koledy neslyšíte, pokud si je záměrně nepustíte doma, vánoční atmosféra Vám ani nechybí.

Ségra není velkým milovníkem Vánoc a vůbec si tak nějak myslím, že to slaví jen kvůli zbytku rodiny, letos se proto rozhodla, že beze mě to není ono a stejně budu už brzy zpátky, tak Vánoce přesunula (pravděpodobně na březen), abych si je užila taky. V důsledku toho se mi rodina odebrala na celé Vánoce na hory a mě tak ani nečekaly dlouhé skypové hovory, koukání na stromeček a pohádky přes zasekávající se obrazovku, ani představování si chutí vánočních pokrmů, které mi má dospělá sestra jak malé děcko neustále cpe před obrazovku a hlasitě se u toho oblizuje, abych jí to náležitě záviděla - zkrátka bylo to úplně jiné, než když jsem Vánoce trávila v Číně.

Co jiné nebylo, byla školní docházka. I kdybychom nakrásně měly choutky tam nejít, tak jsme si absence vyčerpaly už návštěvou Thajska a jakákoli další zameškaná hodina by nám mohla ohrozit stípko na příští měsíc, a to jsme teda rozhodně nechtěli. V Číně jsme měli školu vyzdobenou, o Vánocích se mluvilo týden dopředu nejen mezi zahraničními studenty, ale i v rámci hodin a o notnou dávku vánoční atmosféry se postarala i Anni, má tehdejší německá spolubydlící, takže tam to skutečně byly Vánoce.

Tady jsme se normálně učili podle knížky  a kromě závěrečného pozdravu doplněného vánočním přáním, se nedělo nic neobvyklého. Ani dárky jsme si mezi spolužáky nedávali, protože je nás ve třídě přeci jen dost a kamarádíme se tak nějak každý s každým, takže by to nebylo fér, někomu dát a někomu ne. Vlastně tedy pan učitel nám dárek dal - každý jsme dostali skládací nožík s vidličkou a lžící, docela vymykanej :-) Ale vzhledem k tomu, že už nám 3 týdny nedonesl opravené ani úkoly ani písemky, tak ho momentálně strašně nesnáším a dárečky mě neobměkčí. Aspoň nám ale na dnešek nenaplánoval písemku, jako se tomu stalo v jiných třídách, to mi jich bylo docela líto...

Po obědě jsem šla domů, sbalila si kufřík, abych mohla spát u holek a pak se koukla na Tři oříšky pro Popelku a poslouchala koledy, abych toho Ježíška aspoň trochu přilákala. Odpoledne mě pak vyzvedli kluci, aby mi pomohli s věcmi - jako jediná jsem třeba měla vánoční stromeček a navíc jsem měla spát u holek, takže jsem táhla peřinu a plný kufr věcí, takže bych se tam sama na podpatcích nedostala.

U holek jsme to rychle vyzdobili a vybalili a společně vyrazili na Gongguan (jedno místo v centru), kde jsme šli na večeři. Dala jsem si symbolicky nějakou rybičku, ale nepřišlo mi to tam tak závratné, abych to dál rozepisovala. Polévku z husí krve jsem ani neokusila, to fakt ne teda...

Autobusy jezdily normálně jako kdykoli jindy, protože pro Taiwance Štědrý den nic neobvyklým není, takže jsme za chvíli byly zase zpátky u holek. Ostatní se trochu bouřili, když jsem je donutila zazpívat 3 koledy (a to bylo moje minimum, ze kterého už jsem nebyla schopna slevit), ale nakonec jsem vytáhla i čínskou Tichou noc, kterou mi dala Eliška, a zazpívaly jsme si s holkama i to :-D

Máme to naše krákání i natočené, ale dostala jsem zákaz to zveřejňovat, tak musíte počkat 50 let po smrti autorů a pak mi to připomenout, abych to sem dala legálně :) Vzhledem k tomu, že je to natočené i na mém foťáku, tak teda nevím, jestli to 50 let po smrti zvládnu, ale to už je příliš filozofická myšlenka.

Pak se šlo na dárečky a protože nás bylo hodně, tak i dárečků bylo hodně a bylo to moc fajn a dělala jsem Ježíška, stejně jako doma. Doma ho dělám proto, že ségra je sice mladší, takže by ho měla dělat ona (nebo u vás nedělá Ježíška ten nejmladší? teda pokud umí číst), ale fakt jí to nebaví a já to dělám ráda, a tady jsem byla vybraná, protože jsem to brala asi nejvíc vážně. Možná i proto, že už jsem jednou na Vánoce doma nebyla, možná proto, že pro mě to je prostě tradice, která se dodržovat má a zaslouží si, aby dodržovaná byla... ale Ježíškuju prostě už pravidleně :)

Dostala jsem spoustu krásných dárečků včetně vánoční flashky, klapek na uši, notýsku, baňky, umývacího tygra a několika sad spodního prádla, o kterém jsem věděla stejně málo, jako Lucka o nových kalhotách (nejlepší bylo, když je rozbalila a před všemi se zeptala - a pásek mám kde?). Nejlepšími dárky ale byly brýle na motorku a dětské pistolky na takové velké kuličky, které dostaly kluci a Luc, to jste měli vidět tu bitku :-D

Pak se chvíli kecalo, uzobávali jsme dobroty, protože holkám došli balíčky s cukrovím, a pak jsme si pustili z Čerty nejsou žerty, protože pohádky k Vánocům patří. Já se pak dlouho nemohla vzpamatovat z toho, že Dorota Máchalová svého starého manžela mlynáře Máchala skutečně uhnala k smrti vědomě. Jako dítě jsem to tak nevnímala a začátek pohádky jsem dlouho neviděla, ale tohle pro mě byl opravdu šok, že ho zcela a naprosto zištně přepracovala k smrti, no strašný... Ale teda dopadlo to jako vždycky - vzali se a byl konec :)

S posledními autobusy se s námi rozloučily poslední návštěvy, někdo odešel už dříve, protože měl skype rande s domovem, přítelkyní nebo prostě někým. Já jsem ještě chvíli kecala s holkama a pak si rozhodila karimatku a šlo se spát. Nechtěla jsem být totiž na vánoční noc sama, takhle to byla větší sranda :)

Ps: Všem Ježíškům děkuju za krásné taiwanské Vánoce :)
 


Komentáře

1 Erica Erica | E-mail | Web | 29. ledna 2011 v 13:53 | Reagovat

Skutečně moc zajímavý blog, už dlouho si dělám, bohužel pouze teoretické, plány o mnoha pro nás exotických destinacích (nejen těch turistických, prostě poznat tamní život takový, jaký je) a "procházet 23. prosince v tričku, protože je přes 20 stupňů". Přeji veselé vánoce za jedenáct měsíců, ať už to bude kdekoliv! :)

2 AjA AjA | Web | 14. února 2011 v 21:59 | Reagovat

je to 70 let...po smrti :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama