129. den (Pá, 7.1.2011) - Hualien

26. února 2011 v 5:36 | qlarinka |  Taiwan
Po propařené noci nebylo to ranní vstávání ani tak strašné, jak jsme si původně myslely. U nás probíhalo ústní zkoušení, ale vzhledem k tomu, že jsme věděli téma předem a šlo prostě jen o to mluvit a mluvit, tak jsem to zvládla v pohodě. Mluvení je totiž moje silná stránka obecně, úroveň pak záleží na mých schopnostech používat daný cizí jazyk, ale i když ho neovládám, tak mluvím pořád :-)


Po škole nás čekal menší maratón, protože v 11:00 zvoní, moje třída pravidelně končí skorov 11:15 a ve 13:00 nám odjížděl vlak z hlavního nádraží, kam je to nejméně hodina cesty. To by ovšem nebyl problém, kdybychom mezitím nemuseli domů a přebalit věci. No, nevěřím tomu, ale stihli jsme to a před námi byl víkend v národním parku Taroko.

Po 4 hodinách cesty jsme dorazili do města Hualien, kromě stabilní cestovatelské party (já, Luc, Lucka a Michal) jeli také Mára, Verča, Polák Maczek a jeden Němec, jehož jméno si nepamatuju, protože hned druhý den ráno jel zpátky - zapomněl si prášky na alergii a bylo mu zle.

Celá parta kromě mě se vydala shánět skůtry a auto (s holkama jsme se shodly, že auto bude nejen bezpečnější, ale i teplejší), já se vydala na autobusák, abych zamířila 18km od Hualienu prohlédnout si místní univerzitu. Loni mě tu totiž přijali na obor Cestovní ruch a odložili mi přijetí, takže pokud bych sehnala dost financí, můžu sem od září nastoupit na magistra.

Po hodině čekání a hodině cesty jsem dojela do takové vesničky, na jejímž okraji byl obrovský školní komplex. Nádherné bylo, že všude kolem se tyčily zelené hory a kampus sám byl v rovině (snad největší rovinný kampus na Taiwanu). Od zadní brány, která vedla do vesnice, to k nejbližší budově bylo 15 minut chůze, docela masakr, obzvlášť, když jsem měla hodinu na celé prohlížení, abych se zase co nejdříve dostala zpátky do města.

Kampus jako takový byl celý zelený, všechno nové, a ty hory, ty hory... na druhou stranu je to uprostřed ničeho a i Hualien jako město nemá nic tak úžasného, aby člověka lákalo v té oblasti studovat dva roky, i když ty hory, ty hory... No, uvidíme, jak ono to všechno dopadne :)

Zpátky do Hualienu jsem dorazila už za tmy, Origami je docela vybíravá, pokud jde o jídlo, takže jsme nakonec skončili v sushi, což by mi nevadilo, kdybych ho neměla předtím k snídani i k obědu... Ale stejně bylo dobré :)

V noci jsme pak projížděli serpentýnami do národního parku Taroko, kde jsme měli zamluven hostel v nějakém katolickém penzionu. Byla tam strašlivá zima a nijak extra to tam nevypadalo, ale ubytování bylo levné, to zas jo... A na ty 2 noci to bylo v pohodě. Na druhý den jsme měli naplánovanou túru, tak jsme toho už moc nevyváděli a mazali spát.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama