153. den (Po, 31.1.2011) - Výlet po horách v Pingxi a lampióny

13. března 2011 v 10:22 | qlarinka
Čas se nachýlil a spousta se toho událo. Nejdřív jsme se rozloučili s Verčou, která doletěla domů, přebalila věci, dvakrát se vyspala a vyrazila na Erasmus do Francie, to je tak, když někdo studuje 2 školy najednou a z každé chce na chvíli odjet :-D Tak snad si to tam taky užije :) Včera nám odletěl Mára, naštěstí stihl pár dní před odjezdem propadnou sushi, které do té doby nejedl a i když ze všech Čechů, co jsme tady (byli), se právě on nejvíce smiřoval s asijskou mentalitou a kulturní šok ho dostihoval ještě den před odletem domů, hned jak dorazil do Čech, tak už nám psal, že by zašel na kim-či (pálivé korejské zelí) nebo na tohle a na támhleto... a ono to doma není.


V sobotu nám taky začaly prázdniny, v týdnu totiž bude čínský nový rok, takže se tu teď odpočívá ve velkém, ale zatím je všude otevřeno, takže hlady neumíráme ani jinak neskomíráme. Víkend jsme náležitě proflákali a toulali se jen po Taipei, ono se to nezdá, ale ta škola opravdu vyčerpává a člověk je docela rád, že může sem tam opravdu vypnout.

Flákání nás už ale přestalo bavit, tak jsme vyrazili za pěší turistikou. Magda nám doporučila kopečky kolem Pingxi, což je vesnička, kam ještě jezdí taipeiská městská. Je to tam vyhlášené výrobou čínských lampionů přání, takových těch papírových, které teď slaví boom i u nás a spousta lidí je pouští na Silvestra. 15. den po čínském novém roce (a ještě dvakrát navíc, aby se dostalo na všechny) se tu dokonce konají hromadné posílají akce, kdy jich je na oblohu organizovaně vypuštěné až 2000 najednou.

Vyrazili jsme v naší tradiční cestovatelské sestavě, kterou ani není třeba představovat. Počasí bylo všelijaké, takže jsme byli navlečeni v pláštěnkách, ale v pohodě. Sem tam se nám to trochu sklouzlo, já při první příležitosti zahučela do louže až po kotníky, ale šli jsme neohroženě dál, jak ti čtyři stateční (sedm nás nebylo).

Sem tam se objevilo víc schodů a to není zrovna super procházka pro lidská kolena, ale vždycky jsme se hecli. Největší doprodružství bylo vylézt na takový "Vytyč", jak jsem ho nazvala - prostě špička, co se tyčila mezi okolím, takže byla vytyčená, tudíž Vytyč. Lucka nás jistila zespoda a my ostatní se vylezli kouknout na krkolomný vrcholek.

Když jsme se dost prošli, šli jsme si ještě prohlédnout vesničku. Bydlet bych tam asi nechtěla, na to to tam bylo moc staromódní (resp. spíš nemoderní), ale bylo to tam nádherné. Nad vesničkou stál chrámek s černými bůžky místního náboženství a pod ním byla do skály vyhloubena soustava jeskyň a chodeb. Tam to bylo úžasné, fungovalo to tam parádně jako přírodní klimatizace - v létě tam bylo chladno a v zimě teplo (potvrzuji). V místnůstkách byly naaranžované stolečky s židličkami a byla tam perfektní akustika (tož zavzpomínala jsem na léta ve sboru a zapěla si).

Zvažovali jsme, jestli si koupíme lampión, ale nakonec jsme se rozhodli vrátit se sem na ty velké slavnosti a pustit si ho potom organizovaně, prý je to opravdu nezapomenutelný zážitek...

Každopádně pokud budete v Taipei a bude vám chybět příroda, doporučuji sjet si do Pingxi, je to kousek (do hodiny autobusem), cesta není drahá a ty hory by stály za víc než jednu procházku.
 


Komentáře

1 Monika Monika | Web | 13. března 2011 v 21:36 | Reagovat

Ty máš teda štěstí!Že můžeš být na takových místech.

2 Terezka Terezka | 15. června 2011 v 5:52 | Reagovat

Ahoj :-) srdečně Tě zvu na Shoyin fler - nos kousek Japonska stále u sebe ;-) http://www.fler.cz/shoya

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama