Bohemia Cantat 2011 – Koncert Radim Zenkla a World Voices (aneb jak jsem darovala tanga)

26. září 2011 v 23:49 | qlarinka |  Příběhy ze života
Součástí libereckého festivalu byl i letos koncert hostů. Osobně si myslím, že je tam hudby až až a klidně bych koncerty vynechala, ale stal se již takovou tradicí a je vlezu všude, kam můžu, tak jsem ani letos koncert nevynechala a mohla si tak užít představení Radima Zenkla a World Voices.



Radim Zenkl vystoupil v Liberci jako předskokan světového sboru, ale pokud jde o repertoár a dramaturgii, mělo to rozhodně být obráceně. Radim je profesionální mandolinista (tedy hraje na mandolínu, což je taková hruškoidní sestřenice kytary), ale krom toho ovládá i píšťaly a flétny všech tvarů, barev a materiálů - prostě multiintrumentalista jak blázen. Protože u nás by jeho umění přišlo v niveč (podle mě bychom ho totiž nedocenili), žije v USA, ale koncertuje všude možně po světě. Pokud je vám jméno Zenkl povědomé, vězte, že jeho tatínek je autorem tolik oblíbené knížky ABZ Hudební nauky, jeho bráchové (dvojčata) zpívají v Bohemichoru a jeho švagrová Kamila nám letos vedla ateliér - no hudební rodina jak blázen :)

Radimovo vystoupení sice přesáhlo plánovaných 20 minut, ale byl to fakt mazec, s jeho nástrojem jsem se setkala pouze ve filmu Mandolína kapitána Correliho, takže to byl pro mě opravdu zážitek. S ohledem na komentáře českých mandolinistů a dalších hudebníků ale můžu říct, že to byl prvotřídní zážitek i pro ně. Radim vymyslel techniku, při které jedna mandolína zní jako mandolíny dvě... divák/posluchač necháme, jen vidí, jak se ruce míhají po hmatníků a uši nestačejí lapat všechnu hudbu kolem. U nás nemá country a blue grass takový zvuk, jako v Americe, ale i tak musím říct, že to stálo za to a koncertu rozhodně nelituji.

V druhé "polovině" koncertu (pravda, dohromady to trvalo přes 2 hodiny a všichni jsme usínali) se nám představily World Voices ("Hlasy světa") - sbor složený z bývalých členů Světového sboru mládeže, což je taková megalomanská akce, kdy se jednou za rok sjedou výborní zpěváci z různých zemí světa, chvíli něco zkoušejí a pak s tím koncertují. Pokud jde o kvalitu hlasů, barvy zpěvu, dynamiku a já nevím čeho dalšího, nemám sboru co vytknout, na jeden týden zkoušení to bylo neuvěřitelné, co se ale krutě nepovedlo, byla dramaturgie. Jedna 10-ti minutová pomalá skladba střídala druhou a my se v nevyvětraném kulturním domě zabodávali hlouběji a hlouběji do svých sedaček, ale i do svých snů. Kvalitativě to bylo fakt neuvěřitelné, sbortmistři patří k světovým špičkám, ale tohle prostě nezvládli a byla to NESKUTEČNÁ NUDA... bohužel, pokud sborové vystoupení neocení ani publikum složené z 500 sboristů, je z toho jeden velký průšvih...

Být to cokoli jiného, tak slušnost neslušnost odejdu, ale "světáky" uváděl náš kamarád MM a my tak musely se ségrou zůstat až do konce. MM vystupoval na bohemce už před pár lety a ségra mě překecala a po jedné písničce jsme vyběhly s tužkami a papíry pod pódium a žádali po něm autogram - tím jsme se mu navždy zapsali do paměti... když jsme se dozvěděli, že MM bude v Liberci podruhé, museli jsme přijít s novým nápadem... a ségra neváhala...

Koncert byl navzdory očekávání velmi vážný, proto se nehodilo vyrukovat s naším překvapením v rámci potlesku, ale museli jsme si ho nechat do zákulisí. Nechali jsme si MM zavolat z šatny a když přišel, dali jsme mu každá dáreček do jedné kapsy a rychle zmizely. Ty horoucí ovace, co se za moment ozvaly z šatny fakt stály za to - ségra totiž vymyslela, že MM dáme každá jedny tanga (pro tento účel zakoupená)... Kluci - spolusboristi mu to samozřejmě hrozně záviděli a on neváhal se tím pořádně chlubit, takže jsme se všichni 3 stali hvězdami večera... až budete chtít někoho zaujmout, doporučuju vám dát mu nějaký kousek spodního prádla - funguje to :)

Ps: Babi, neboj, skončilo to u toho dárečku a sbor se v podstatě okamžitě odebral do Prahy, takže moje ani ségry pověst nijak neutrpěla ;)
 


Komentáře

1 Marek Marek | 27. září 2011 v 23:40 | Reagovat

Ta dramaturgie vystoupení World Voices byla skutečně vražedná a to jak výběrem repertoáru, tak časovým rozměrem, který
též značně přesáhl původně plánovaný limit, což byl též tak trochu organizační průšvih, neboť hned po koncertě v kulťasu
byl naplánován tradiční společenský večer v zábavním centru Babylon. Musím říct, že ani snaha oživit koncert několika sporadickými
perličkami typu Gota ( kdo nezná tuhle pecku od Real Group, může juknout semka : http://www.youtube.com/watch?v=LKBJrLeYpnU&feature=related )
zde moc nepomohla. Nicméně co se zpěváků týče, považuji je za skutečné hrdiny, neboť utáhnout tak dlouhé a repertoárově velmi náročné vystoupení
v sále, kde bylo skutečně na omdlení byl skutečně výkon hodný obdivu. Škoda jen, že jejich snaha byla nakonec dosti neůměrná výslednému efektu,
ale to opravdu nebyla jejich chyba ...

Radim je opravdu třída ! a měl to krom stránky umělecké náramně zmáknuté i po stránce dramaturgické (střídání stylů a nástrojů).
Názornou ukázkou jeho vlastního famózního stylu hry (či spíše dvojhry) na mandolínu
je jeho skladba Pegaus' Descent ( k mání zde: http://www.youtube.com/watch?v=hiJunO9WeHU ). Mě osobně se z jeho vystoupení nejvíce líbila přídavková
záležitost s poetickým názvem "Nesnězená jablka" nebo tak nějak. Už se těším na slíbené CD :)) S Radimem jsem se již párkrát setkal a několikrát i řádsky zapařil
( myslím včetně muzicírování ) :)) Při našem sborovém tažení do Irského Corku, kam nás Radim doprovázel, jsme s ním jeden večer zašli do hospůdky, kde
hráli nějací místní. Ani si už nevzpomínám, jestli nějakému tomu domorodci vyrval flétnu z úst, či zda měl v kapse svoji pohotovostní sadu :)), ale
ta hospoda pak byla na chvilku skutečně jen jeho a několika sekundujících domorodých spoluhráčů. Na závěr této vsuvky jsme si tam asi v šesti lidech
střihli Siya Hamba atd., aby i ti Irští štamgasti poznali, zač je toho spirituálu loket :)) Jinak na to jaká je Radim třída, je to neskutečně skromnej a pohodovej člověk, ale
tak to má asi většina těch, kteří skutečně něco umí/něco v životě dokázali... Co se obdarovaného voxteťáka týče, nelze mu samozřejmě než tiše závidět :))

2 Ota Ota | E-mail | Web | 28. září 2011 v 20:46 | Reagovat

No Radim Zenkl je skutečně paráda (pro mne jako bývalého mandolinistu v country kapele obzvlášť!) a netušil jsem, že s člověkem na kterého jsem se díval loni s respektem v pražské Lucerně si budu moci docela normálně popovídat.
Co se týče World Voice, já vím, že klimatizace udělala své, ale slyšel jsem z našich řad dva názvy: Uspavači hadů a Ušlechtilá nuda.

3 qlarinka qlarinka | Web | 28. září 2011 v 22:41 | Reagovat

Děkuju za krásné a dlouhé komentáře, udělali mi velkou radost :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama