Sázava 2011

27. září 2011 v 15:17 | qlarinka |  Příběhy ze života
Nějak se to poskládalo, že jsem toho letos v létě dohromady zas tak moc neprožila a spoustu času strávila v Hradci, kde bylo vylidněno, až tomu člověk nevěřil. O to víc mě potěšilo, když mě Krtčin brácha nalákal na sjezd Vltavy.


Byla to taková hurá akce, ale rozhodně stála za to. Na výlet jsme se vypravili 4 - Blešák (Krtky brácha), jeho slečna P, já a jeden ze zástupu hradeckých skatů L. Neustále všechny překvapuju historkami o tom, jak mě v dětství zocelit svým přístupem k volnočasovým aktivitám táta (to bude jednou na článek ;)), takže se nebojím vlka nic a klidně jedu na vodu i za brutálního deště... ale pěkně od začátku.

Vyzvednout mě měli přijet v šílenou ranní hodinu (po šesté), tak jsem si vzorně sbalila už den předem a na sebe si nachystala věci na vodu (tříčtvrťáky, plavky, triko, pláštěnku), ráno jsem ani nekoukala ven, oblékla si připravené oblečení a čekala na auto. Trochu jsem se lekla, když jsem zjistila, že B i P mají džíny, ale L byl taky oblečený "do lesa", tak jsem to nakonec moc neřešila... nicméně už na první pohled byl jasné, kdo s kým pojede na lodi :-D

Kvůli počasí jsme nakonec výlet odsunuli a vydali se do Kutné Hory, kde jsem do té doby nebyla. Bohužel se cestou ještě víc ochladilo a začalo pršet, takže jsem celý den strávila v pohorkách, vytažených podkolenkách, tříčtvrťákách, v táborovou pláštěnce (= v barvě blíže neidentifikovatelné, nicméně lesní) a s palestinou kolem krku. L mi sekundoval, když si na sebe oblékl goráčovou pláštěnku v tmavě zelené barvě (a la maskáč) a s džínovou dvojicí schoulenou pod deštníkem jsme tak tvořili opravdu vyvedenou skupinku turistů.

Byli jsme v kostnici, kde jsem nestačila koukat, co všechno se dá z mrtvých lidí dělat... (a taky jsem si na jednu kost sáhla, ale psssst). Pak jsme pokračovali do centra a navštívili spoustu dalších míst včetně dolů na stříbro, kde jsme si prohlédli absolutní tmu v permonických hábitech (a jedna paní mi pochválila podkolenky s pejskama). Neminuli jsme ani kostel sv. Panny Barbory a kdo jste tam nebyl, tak hned vyražte, protože to opravdu stojí za to, každé gotické okno má jiné okruží (nebo jak se jmenuje ten zešikmený vršek), stejně jako každá dřevěná lavice má jinou řežbu... no nádhera prostě :)

K večeru jsme hlasovali, jestli se vrátíme domů nebo pojedem výletovat dál, ale naštěstí vyhrálo to druhé a my pokračovali do Týnce nad Sázavou. Ráno jsme se probudili do hezčího počasí, ale pořád to na vodu nebylo, tak jsme se vypravili na pěší výlet na Konpiště. Cestou jsme to vzali přes zříceninu Zbořelý Kostelec, která je nádherná, skvělá a úžasná a rozhodně doporučuju. U Konopiště jsme zhltli svačinky a pak na nádvoří zjistili, že nás o 2 minuty nepustí na poslední prohlídku (bohužel je tam v září jen do čtyř), kluci se vypravili do muzea motorek značky Java (tati, prý to stojí za to) a my s P doplnily energii hrnkem kakaa a návštěvou růžové zahrady (jako fakt kytek, ne gynekologie).

Zpátky jsme se museli svést vláčkem, tak jsme se na to aspoň pořádně posilnili v benešovské pizzerii a na cestu si koupili točené Chardonnay, které nám skoro nechtěli prodat, protože pochybovali o naší dospělosti (a to jsem měla o kousek lepší oblečení než den předtím). Večer jsme si stihli udělat ohýnek, popít vínko a zahrát si hru na příběh, která ale klukům vůbec nešla.

Ráno to konečně přišlo - sbalili jsme pár věcí a vydali se půjčit si lodičky :) Sluníčko svítilo a my se krásně spálili, protože nikdo neměl opalovací krém. S L jsme blbli, až to hezký nebylo a trošku se nám to vymstilo, když jsem si dělali srandu před jedním jezíkem, který nás za odměnu vykoupal tak, že mi uplavalo pádlo (B ho naštěstí chytnul), pak mi odplaval L i s lodí plnou vody. Jak jsem se prodila proudem, nabrali mě nějací cizí kluci a stihli mě i pozvat na panáka (ale nestihli jsme ho vypít) a když jsem se konečně dostala na břeh, zjistila jsem, že jsem si šeredně natloukla zadek (černou podřinu velikosti roztažené ruky jsem tam pak měla ještě týden).

Pak jsme se vykoupali ještě jednou, když jsme chtěli počkat na B a P a při té příležitosti jeli peřejky pozadu a pak to zakufrovali na mělčině na takovém menším šutříku, který trčel vysoko nad vodu... krásně jsme se na něm zasekli a věděli, že první pohyb bude znamenat vyklopení, ale i tak jsme se u toho moc nasmáli. Před Pikovicemi, kde vodní část výletu končila, jsme si hráli na gondoliéry a oba na lodi stáli... nemohlo to dopadnout jinak, než že jsme nakonec skončili ve vodě potřetí - i když tentokrát víceméně dobrovolně.

Pak jsme hráli na to, kolik vody se nám vejde do lodi a je to fakt hodně... akorát se v ní pak už nedá jet :-D Nějaký kluk se za námi vydal s kelímkem na vylévání vody, ale vzhledem k tomu, že naše loď byla vody plná, nemělo moc cenu s ní cokoli dělat a tak jsme posledních pár stovek metrů tlačili loď před sebou a náramně se bavili pohledy nechápavých vodáků, kteří nás na oleji předjížděli.

Výlet stál fakt za to a i když nejsem schopná říct, do jaké míry mohla za super náladu Chardonnka, vím jistě, že ji příště vezmem zas a s B, P a L se nebudu bát vyrazit na další výlet :)
 


Komentáře

1 Marek Marek | 27. září 2011 v 23:59 | Reagovat

Co se chrámu sv. Barbory týče, vřele doporučuji nenechat si ujít komplexní prohlídku zahrnující i "balkónovou tůru", vedoucí mj. i přes střechu.
Obzvláště v noci je to opravdový zážitek :))

2 qlarinka qlarinka | Web | 28. září 2011 v 22:41 | Reagovat

a pri jake prilezitosti se tam pousti?? Pri noci kostelu? myslim, ze tentokrat to v nabidce totiz rozhodne nebylo

3 Marek Marek | 29. září 2011 v 0:54 | Reagovat

My to měli cca před 3-mi týdny v rámci konferenčního programu. Nejprve varhanní koncertík a pak komplexní prohlídku s průvodkyní.
Na úrovni balkonu s varhanami (výškově) jsou podél zdí přístupné ochozy, kam nás vyvedla a pak se moc smála, když tý naší vědátorký
bandě ze všech konců světa vysvětlovala, že jsme úplně první, které vyvede až na střechu v noci, tak ať prý dáváme setsakramentskej pozor
aby se nám nic nestalo. No mohlo být teprve tak půl deváté, ale rozhodující byla ta tma. Nakonec to samozřejmě nebylo vcelku  nic nebezpečného.
Trochu nepříjemné bylo překračování oslňujících světlometů, ale ty byly na naší trase snad pouze dva neboť trasa vedoucí venku po střeše byla
cca 25-30 metrů dlouhá, ale i tak to byl super zážiteček :)) Byl to moc prima večer, kterej jsme pak zakončili v nedalekém cokctail baru.
Takovéto komplexní prohlídky asi nedělají pro jednotlivce, ale buď pro objednané skupiny (jako jsme byli my) a nebo podobně jako v sezóně na zámcích
v přesně vymezených termínech ve kterých se sejde dostatek zvědavců... Je potřeba hodit dotaz na příslušný telefon/email. V event. ofic. nabídce
na netu to ještě nemusí mít zanesené, neboť jestli mne paměť neklame, ty ochozy byly zpřístupněny teprve nedávno.

4 qlarinka qlarinka | Web | 30. září 2011 v 8:06 | Reagovat

teda, to zní dost dobře :) až se tam budu chystat příště, tak určitě vyzvím víc :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama