15 Aveiro

29. října 2012 v 23:21 | qlarinka |  Erasmus v Portugalsku
Minulý víkend jsme se vydali do asi 50km na jih vzdáleného městečka Aveiro. Naše čtyřčlenná sestava, která se dala rozdělit na dvojice mnoha způsoby (Češi x Poláci, holky x kluci, spolubydlící atp.), tedy já, Dan, Ula a Witek jsme se ráno sešli na Portském nádraží, které je nádherně zdobené azulejos (ty modré kachličky, myslím, že už jsem o nich psala, jestli ne, tak řekněte) a za 3E na jednu cestu vyrazili na výlet.



Když jsme dorazili na místo, sluníčko už krásně svítilo a my byli rádi, že nesedíme doma. Napodruhé jsme trefili správný směr a za chvíli se už kochali pohledem na zdejší malované lodě, které vozí turisty po mnoha kanálech. Ne nadarmo se město přezdívá "portugalské Benátky".

My jsme ale na loď nechtěli, za prvé se nám to nechtělo platit a za druhé není městečko tak velké, a když bysme ho projeli na lodích, neměli bychom tu pak co dělat. Tradičním způsobem obživy tu bylo, jako ostatně v mnoha portugalských městech, rybářství, takže jsme si v centru prohlédli rybí trh. Já se rozplývala nad všemi možnými rybkami, Ula se dívala smutně, protože je vegetariánka a bylo jí ryb líto, a kluci se chytali za nosy a stěžovali si, že to tam smrdí :-D

Prozkoumali jsme také několik kostelů, tradiční uličky a zvláštní zavěšený most kruhového tvaru, který byl nad "téčkovou" křižovatkou kanálů. Přemýšleli jsme o tom, že bychom se půjčili kola, ale nenašli jsme půjčovnu, takže jsme se museli spokojit s rychlostí pěší.

Legrace byla, když jsme chtěli posvačit v parku, ale zjistili jsme, že je právě v rekonstrukci a ze všech stran oplocený. Neházeli jsme ale flintu do žita a místo toho jsme usedli na anglický trávník před luxusními bytovými domy. Děti na nás koukali z balkónů zvědavě, ale když jsme jim zamávali, už to brali v pohodě. Trochu hůř se na nás dívali dospělí, ale nikdo nic neřekl. A za půl hodinky jsme stejně byli pryč :)

Cestou zpátky jsme šli zase podél jiného kanálu a došli ke krásné budově (bývalé?) keramičky, z venku červené cihly, spousta komínů a to všechno se odráželo na vodní hladině. Moc pěkná podívaná.

U jednoho z kanálů jsem se také seznámila s místními rybáři, protože mi pořád nešlo na rozum, co z té vody pořád vytahují. Jeden pán už nemohl vydržet, že na něj pořád koukám, tak jsem ze sebe dostala, že jsem cizinka a že mu to jde, když pořád něco vytahuje a jestli berou... No, zjistila jsem, že nechytá ryby, ale kraby, že je bude prodávat na jídlo a že přestože jsou v kanálech, že jsou mořští... a jestli jsem to dobře pochopila, tak je tam buď nosí proud nebo oni chodí proti proudu... no, takže jsem to vlastně moc nepochopila, ale mořští byli :-D

Také jsme se zastavili v obchodu se sportem, protože v Porto jsme nemohli poblíž žádný najít. Nakonec si ale jen Dan koupil tepláky a mohli jsme vyrazit zase zpátky, víc míst k návštěvě už jsme v průvodci ani v mapě nenašli.

U nádraží nás ještě překvapilo krásné street-art (pouliční umění). Někdo si na kus staré omítky předkreslil obličej, pak tu omítku omlátit a vznikla nádherně vyvedená tvář. No, fotili jsme se tam aspoň půl hodiny :-D

Cesta vlakem utekla rychle, tak jsem si ještě v Porto vyprosila návštěvu velké katedrály. Kluci nechápali, proč chci zase lézt do kostela, ale když on je opravdu každý jiný :-D A tenhle je teda super velký a stojí za to. A navíc je na návrší, odkud je výhled na celé město, takže nakonec byli rádi, že šli taky.

U nádraží jsme se s kluky rozloučily a s Ulou vyrazily ještě do ulice sv. Kateřina (Rua Santa Catharina), kde je spousta obchodů. Já totiž sháním nějakou "bundu k sukni" do podzimního počasí. Šikovně jsme si totiž zabalila softsheelku, která se ovšem moc neslučuje s holčičími prvky oblečení (třeba sukní). Nakonec jsem si (opět) nic nepořídila, ale zážitek jsme si domů přinesly... bohužel negativní.

Po dlouhé cestě jsme si potřebovaly odskočit a kam jinam jít než do několikapatrového obchoďáku. V první patře Ula vyzkoumala, že je tam zamčeno a asi je to jen pro vozíčkáře, v přízemí jsme už ale záchody našly, jenže přímo před nosem nám tam uklízečka natáhla cedulku, že zrovna uklízí a že je zavřeno. Vzhledem k tomu, že už jsme měly na kahánku, jen jsme na sebe mrkly a zamířili vedle za dveře s obrázkem chlapečka. Měly jsme štěstí, protože vevnitř zrovna nikdo nebyl. Najednou bylo slyšet, jak se otevřely dveře s chodby a někdo na nás portugalsky řval, jestli jsme tam (základy jazyka přeci jen ovládám a rychle se dalo odtušit, že je to právě uklízečka).

Když jsem vylezla, začala na mě řvát, že co dělám na pánských, že jsem holka, tak jsem se tvářila nechápavě a česky jí odpověděla, že bohužel ona vedle uklízí a co jsem jako měla dělat, že to tam přece neznám a nevím, jestli jsou v budově jiné záchody. V zápětí vylezla Ula a snažila se to uklízečce vysvětlit i portugalsky, ale evidentně jsem zvolila lepší taktiku, protože uklízečka řvala ještě víc, že další záchody jsou nahoře (ale minimálně teda o 2 patra výš, protože o patro výš nebylo nic), a nejvíc jí vadilo, že takový starý pán kvůli nám musel z toho záchoda odejít, protože jsme přece holky a nemáme tam co dělat.

Tímto bych chtěla všem starším i mladším pánům říct, že jen naprosté minimum žen se dokáže vyčůrat na mušli a dost pochybuju, že by to jakákoli z nich zkoušela, pokud nebude ovlivněná alkoholem (popř. sázkou), a ráději využije kabinek. Zároveň bych chtěla připomenout, že ve většině domácností nejsou mušle a muži jsou zvyklí vykonávat potřeby všeho druhu do mísy, takže nevidím problém, proč by nemohli jít také na kabinku. Také neznám žádnou ženu, která by chodila na pánské záchody proto, že se jí tam líbí víc. Nelíbí! Jen prostě u holek bývá větší fronta, rychleji tam dochází toaletní papír a nebo tam uklízejí a nepustí vás dovnitř (to se mi tu už stalo miniálně 3x), pokud vstupujeme na pánské záchody, ujišťujeme se, že tam nikdo není, popř. hlasitě křičíme, že u nás se prostě jít nedá, abychom pány nevyděsily víc než je nutné.

No, prostě chápete, že jsme tam nešly proto, abychom paní uklízečku nebo pana důchodce naštvaly, ale proto, že jsme prostě potřebovaly, takže nám ta večerní příhoda trochu pokazila celý krásný výletní den, ale i tak stál výlet za to a Aveiro mohu jedině doporučit.

Ps: Vzhledem k tomu, že píšu 2 seminárky a diplomku, nemám moc náladu psát ještě navíc blog, už tak je těch písmenek na mě docela dost, tak se omluvuju za málo článků. Jo, a taky jsem asi blíž než v Asii, tak mám větší potřebu si chránit soukromí a některé radosti a strasti běžných dní ;)
 


Komentáře

1 Terka V. Terka V. | Web | 30. října 2012 v 22:24 | Reagovat

Klárko budeš dávat ty krásné fotky někam na web? Ráda bych se pokochala aspoň z dálky... a PS: ano znají zakysanou smetanu (creme fraiche), smetanu ke slehani (creme entiere) a jiste jeste spousta dalsich a taky znaji tvaroh ;-) akorat je chytak ze se rekne jak syr tedy fromage

2 cracatit cracatit | Web | 31. října 2012 v 23:07 | Reagovat

Jejda, nějaké nové články, to nemuselo být hned... ale výlet byl určitě hezký podle toho, co píšeš. A neodpustím si reakci za pány, ono potkat dámu na pánských je někdy docela zpestření, takže klidně vstupte... ono se to už nějak uspořádá (když zrovna hajzlbába uklízí, smích).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama