Den 2: Úterý 23.8.2016 Cesta tam

26. srpna 2016 v 8:21 | qlarinka |  Norsko 2016

Cesta do Norska byla poměrně namáhavá, v Praze jsme nabrali hodinu zpoždění, přestup v Kodani byl v pohodě, navazující let startoval před 11 hodinou večer, takže jsem měla čas tak akorát si prohlédnout letiště. V Trondheimu jsem pak přistávala asi v půl jedné ráno po chvilce spánku v oblacích. Do cílové stanice to pak bylo ještě asi 2 hodiny autem. Kemp se nachází kousek od ostrůvku Valsøya, když si to najdete na mapě, tak zjistíte, že kolem nejsou žádné záchytné body v podobě měst nebo památek. Nejezdí sem dokonce ani vlak a autobusy snad jen školní, které svážejí děti na výuku. Na druhou stranu je tu hned vedle fjord a mám na něj výhled s obýváku.



Cesta suma sumárum z východních Čech do kempu trvala skoro 16 hodin, hodně z toho bylo čekání na letištích, ale bez toho to nejde. Jak je dobrým zvykem, zapomněla jsem si vypnout budíky, takže jsem šla spát v půl čtvrté a budila se v šest, v půl osmé a pak teda sama v půl desáté. Venku mezitím zapršelo, ale ráno bylo už jen pod mrakem. Seznámila jsem se s bráchovým kolegou L. a pár rybáři, posnídala a vydala se na průzkum okolí.
Ještě v kempu jsem objevila borůvky. Všude kolem, velké jako palec, později jsem se dozvěděla, že se tu mohou sbírat i hřebínkem, takže se těším, až vyrazím s nějakou nádobkou. Je tu taky spousta hub, našla jsem nějaký hřib velký jako talíř, ale byl celý prožraný a navíc houby nejím, tak je musím sbírat, teprve až zjistím, že je bude mít kdo jíst. Asi 500 metrů od kempu je kamenolom, u kterého jsem zabočila směrem k moři, tedy prudce z kopce dolů. Brzy jsem zjistila, že je úplně jedno, že jsem si impregnovala boty, za pár minut byly durch a já taky. Mokrá tráva mi sahala až do pasu a cesta zpátky byla náročná, protože každá bota byla asi o kilo těžší, než když jsem vyrážela.

Po rychlé sprše jsme se vydali na výlet autem. Nejdřív jsme se sešli s nějakými známými, pak vezli rybáře k moři a projeli se okolo fjordu, abych věděla, co kde je. Cestou se vyjasnilo a mám i pár pěkných fotek. Prý si příště můžu půjčit zrcadlovku, tak uvidíme, jestli s ní nafotím něco nezapomenutelného. Zastavili jsme se i na vyhlídce směrem k přehradě, funguje tu takový zajímavý systém vstupného. Na cestách k přírodním památkám jsou takové budky, u kterých člověk hodí peníze do kasičky, vyplní takový papírek, který si pak dá za okno auta, a teprve potom může pokračovat v cestě. Lidi tu nepodvádějí, opravdu tam peníze hodí, na druhou stranu pokud vjedete za budku a chytnou vás bez papírku, tak se na pokutě nedoplatíte.

Cestou zpátky do kempu jsme se zastavili v obchůdku, ceny jsou tu skutečně skoro stejné jako v Čechách, aspoň pokud jde o zapsané číslice, přepočítává se ale zhruba krát tři, takže všechno je tu třikrát tak drahé jako u nás.
Odpoledne jsem měla o zábavu postaráno. Do kempu totiž mířila šéfová s rodinou a L. a brácha pro ně chtěli připravit večeři, tento úkol padl na mě. Od dubna se tu pohybují skoro samí chlapi, tak jsem nejdřív musela udělat pár holčičích zásahů do pořádku, nicméně i ty se setkali s úspěchem, takže vaření už pak probíhalo v hygieničtějších podmínkách. Sáhla jsem po rodinném receptu, takže za chvíli se v troubě pekla kuřata na mrkvi. Bratřík mi moc nevěřil, ale hosti pak vyjedli veškerou mrkev a říkali, že to začnou vařit i doma, takže super.

Večer jsem se vydala ještě na procházku směrem k molu, to je asi 7 km vzdálené místo u fjordu, kde kotví "naše" lodě a odkud vyrážejí "naši" rybáři na lov. L. mě dojel asi v půlce cesty, takže tu nejhezčí část trasy jsem si nechala na příště. U mola se sešli dvě party rybářů, jedni už nachystaní na odvoz, druzí teprve vyložili své úlovky na pult a chystali se ryby čistit. Zůstala jsem na místě s partou čističů a chopila se příležitosti načerpat co nejvíc rybářské teorie. Za hodinku jsem se dozvěděla, na co berou makrely a v jakých úpravách se dají jíst, že na makrelu ulovíte mníka, který žije v asi 60 metrové hloubce, a když ho vytahujete, nezvládá přechod tlaku, takže se jakoby vyzvrací a umře, takže je lepší si nechat i menší rybu, protože už je stejně kaput a navíc na ni nic jiného nechytíte. Nejzajímavější byl ale platýz, který má 2 oči na jedné straně těla a celý je jako by na placato. Rodí se prý "normálně", ale pak se překlopí a oko se mu přesune. Shora má pak oči, ploutev a barvu, zespoda je jen bílý, prý žije bříškem na dně, tak mu to takto vyhovuje, ale vypadá to teda divně. Zdařilým rybářům se omlouvám za hybridní popisky, pro mě to je i nadále španělská vesnice :-D

No, první den a fakt jsem se nenudila, co bude dál?
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama