Den 3: Středa 24.8.2016 Trajekt

26. srpna 2016 v 14:00 | qlarinka |  Norsko 2016

Sice je tu dlouho do večera a brzy od rána světlo, ale čerstvý vzduch dělá divy a opravdu dobře se tu spí. Mám za sebou velmi náročné léto, nejbližší vědí, že nejsem psychicky úplně v pohodě, takže jsem ráda, že tu spím jako dudek. Sice se i tak budím unavená, ale aspoň vím, že tělesně bych měla být odpočinutá.


Boty, které jsem včera promáčela, by se stále daly ždímat, celý den jsem tam musela strávit v sandálech. Ráno jsem si předchystala oběd a vydala se na další průzkum okolí. Pokračovala jsem za lom směrem na lososí sádky. To jsou takové kruhy na moři, ve kterých se chovají lososi. Asi 15 kilometrů tím stejným směrem jsou lososí líhně, takové zeleno-bílé kopulovité stany. Přesvědčovala jsem se, že půjdu jen po cestách a pěšinách, ale cesta po silnici byla hrozně namáhavá, takže jsem co chvíli stejně zabočila do mokré trávy. Aspoň že voda mohla nejen do bot ale i z bot snadno. Sbírala jsem borůvky a hledala pěšinky, na které jsem zvyklá z našich lesů. Tady nic takového nemají, našla jsem jedinou stezku a ta vedla k nějaké chalupě, alespoň že odtud byl překrásný výhled.

O kousek dál jsem našla příkrou silničku až k moři, vydala jsem se po ní a po pár metrech uviděla hned z cesty dva hřiby s klobouky jako talíři. Už mě upozorňovali na to, že hřiby tu nikdo nesbírá, ale musím říct, že ač houby sama nejím, tyhle bylo i skoro mně líto nechat v lese. V domku dole jsem se domluvila, jestli mohu jít k moři, abych někomu nelezla na soukromý pozemek. Pánovi to nevadilo a asi se dost bavil, když jsem za chvíli zahučela do bažiny. Pak už jsem se držela jen vyšlapaných cestiček, smočila si nohy ve studeném fjordu a kochala se výhledem. Překvapilo mě, jaká tu je vodní tráva (chaluhy) a že spousta ulit, které se mi líbily, je ještě plná šneků.

Déšť hlášený na jednu hodinu odpoledne přišel s předstihem, takže jsem si zpátky musela pospíšit. Silnice není můj oblíbený povrch, bohužel se ozvalo koleno (v únoru byla druhá operace), ale došla jsem celkem v pohodě.
Odpoledne déšť ještě zesílil, tak jsem ráda přijala pozvání na výlet trajektem. Reálně to znamenalo, že jsme jeli do servisu měnit kola u auta a cesta tam je 80 km po souši nebo 40 km, když se člověk popoveze trajektem. Protože lodí není v mém životě nikdy dost, prolezla jsem to tam od shora až dolů a už jsme byli na druhé straně fjordu.

V servisu byla dost nuda. Pěkně se to tam protáhlo a jediná pozitivní věc byl automat na kávu, vypila jsem 2 horké čokolády a jeden čaj, než jsme mohli konečně vyrazit dál. Stavovali jsme se ještě pro nějaké ryby u známých L. Mám pocit, že v Norsku žijí jen samí Češi, protože Nora jsem viděla asi jednoho, ale Čechů nejmíň 20 už :-D


Zpátky jsme se vydali tou delší cestou, takže jsem měla možnost udělat si pár fakt krásných fotek. Bratřík mi navíc půjčil zrcadlovku, tak snad budou některé i na zveřejnění. Večer byla naplánovaná ještě jedna vyjížďka, ale já už byla hrozně unavená a představa dalších 2-3 hodin v autě mi přišla nereálná. Upekla jsem perník a šla jsem si radši lehnout, byl to zas pěkně dlouhý den.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama