Den 5: Pátek 26.8.2016 Losí hora a neplánovaný výlet

30. srpna 2016 v 13:31 | qlarinka |  Norsko 2016
Moje objevitelské nálady stále neustávají. Bohužel v kempu se nic nedělo, tak jsem čapla hrnec a hned po ránu vyrazila na borůvky. Opravdu jich tu roste všude kolem hrozně moc a jsou velké, takže jsem za chvíli měla nasbíráno půl hrnce. Bylo asi půl desáté a já přemýšlela, co budu dělat dál… Na odpoledne a další dva dny navíc hlásili celkem silné deště…



Nakonec jsem si prošla kemp, prozkoumala všechny neobydlené chatičky a pak se vydala vyšlapanou houbařskou stezkou po okolí. Brzy jsem narazila na traktorové koleje, byly sice zarostlé travou až do pasu, ale aspoň jsem měla pocit, že jdu po cestě. Objevila jsem několik hub, spoustu malin a tajnou cestu na silnici.

Pak jsem se vydala po vyjetých kolejích na opačnou stranu. Pořád říkám, že bych chtěla vidět losy, kteří tu volně žijí jako u nás třeba jeleni, ale když jsem objevila jejich stopy v blátě, trochu mě to nadšení přešlo. Přeci jen jsou to obrovská zvířata a nevím, kdo by se koho víc lekl. Pokračovala jsem dál do kopce a nebýt elektrického vedení, které mi sloužilo k orientaci, vážně bych si myslela, že do těchto končin lidská noha nikdy nevstoupila.

Nakonec jsem se rozhodla vystoupat na nedaleký kopec, který jsem pojmenovala Losí hora, cestou tam jsem totiž míjela spoustu bobků, které jsem označila za losí. Z vyšších míst byl nádherný výhled, na jedné straně fjord, na další planiny a na třetí lesy, prostě pohádka. Ani jsem nevnímala, že mi cestou mokrým mechem zase durch promokly boty. Pomalu se blížila
hodina dešťů a tak jsem radši pospíchala zpátky do kempu.

Déšť se skutečně spustil a já přemýšlela, co budu dělat celé odpoledne, když to na žádné procházkování není… V tom přišla majitelka, že jedné z jejích dcer, které sem přijeli nachlazené, se přitížilo, tak je potřeba zajet k doktorovi, ale jestli bych nemohla jet taky a tlumočit, protože ona moc anglicky neumí. Příležitost k výletu jsem si nemohla nechat ujít, takže za chvíli jsme už seděli v autě a uháněli, k nejbližšímu lékaři to je z kempu asi 20 kilometrů.

V čekárně nás potěšil automat na studenou a teplou vodu a nabídka čaje a kávy zdarma. Sestřička si nejdřív nechala vysvětlit, co vlastně potřebujeme, a za chvíli nás už vedla do ordinace. Lékař jen nakoukl holčičce do krku a už měl o angíně jasno. Napsal nám recept na antibiotika a poslal nás do lékárny, prý jestli tam můžeme zajet rovnou. Samozřejmě jsme to potvrdili, ale když nám sestřička vysvětlila, že nejbližší lékárny jsou 60 nebo 80 kilometrů daleko, docela nám spadly brady.

Dítě ale samozřejmě trpět nenecháte, takže jsme se vypravili do města, kterému se tu česky přezdívá Kytara (správně Kyrksaeterora), cestou jsme míjeli kemp, od kterého je to tam asi 40 kilometrů a jezdí se tam na výjimečně velké nákupy apod. Lékárnu jsme našli celkem snadno a rychle vše vyřídili. Ve vedlejším hračkářství měli zrovna výprodeje, tak jsme si každý koupili sportovní tašku přes rameno (zlevněná za 600 NOR na 50 NOR, přepočet na české zhruba krát tři).

Před návratem do kempu jsme se ještě zastavili v potravinách, cenovky v obchodech Čecha potěší, číslice na nich totiž přibližně odpovídají českým cenám. Radost přejde, když si částky vynásobíte třemi, to je pak skoro všechno dost drahé. Mezi nejlevnější věci patří konzervy tuňáka (od 5 NOR), kukuřice (od 5 NOR) a překvapivě kokosové mléko (10 NOR). Přestože je tu mnoho stád ovcí a krav, mléčné výrobky a sýry jsou tu velmi drahé. Když ale máte štěstí, pořídíte i netradiční potraviny za přijatelné ceny, musíte ale umět hledat. My máme v kempu dost zásob z ČR, takže jsem kupovala jen pár drobností.


Celé odpoledne pršelo a ani večer to nebylo lepší, nejspíš z té zimy mě rozbolela záda na ledvinách, tak jsem si radši večer uvařila teplý čas, zalezla do postele a pustila si film. Ono v takovém počasí ani nejde nic jiného dělat.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama