Den 7: Neděle 28.8.2016 Rodinný den

30. srpna 2016 v 18:44 | qlarinka |  Norsko 2016

S trochou nadsázky se dá moje norská neděle nazvat rodinným dnem, protože jsem byla od rána do večera s bráchou. A fakt jsme si to užili, teda aspoň já jo :-D


Přestože původně mělo pršet i celou neděli, ráno na nás vykouklo sluníčko a předpověď hlásila, že by to mělo vydržet až do večera. Rozhodla jsem se, že toho musím využít a dohnat proflákaný včerejšek. Chtěla jsem se podívat na norskou mši, ale je tu jen velmi málo věřících, takže v celé oblasti fungují asi jen 2 kostely a střídá se, ve kterém bude bohoslužba. Ta dnešní navíc měla být úplně někde jinde, z norského rozpisu u kostelíka jsem vyzkoumala, že bude pod širým nebem v místě, které se mi na mapě nepodařilo najít. Z původního plánu tedy sešlo.

Táta mi několikrát vyprávěl o krásných vodopádech, které jsou u slepého ramena fjordu, tak jsem ukecala bráchu, že se tam pojedeme podívat. Cestou jsme zajeli i na přehradu (a hádejte, za jak dlouho jsem si promáčela boty?), je na té cestě, kde se musí platit 40 NOR za vjezd do takové budky u cesty. Dalo by se tam dojít i pěšky, ale cesta vedla dost do kopce, tak jsem byla za to auto docela i ráda. Krásné počasí výletu jen prospělo a máme spoustu krásných fotek.

Další naše cesta vedla k již zmíněným vodopádům. Den a půl vytrvalého deště udělal svoje a vody tam bylo spousta, takže se opravdu bylo na co dívat. Vystoupali jsme lesními stezkami od dolního potoka až k menšímu vodopádu o dost kus výš v lese. Proudy vody se valily mezi skalami a najednou vysvitlo slunce a z jezírka vyrostla nádherná duha. Byl to vážně krásný pohled a myslím, že lepší počasí jsme si na takový výlet vybrat nemohli.

Vrátili jsme se do kempu na oběd a odpoledne vyrazili na ryby. Původně jsem měla jet s L., ale tomu se nakonec nechtělo, tak se úlohy hlavního rybáře ujal bratřík. Půjčil mi erární super teplou výbavu - kalhoty s laclem, zimní bundu s všitou vestou a zateplené boty. Celý mundůr patřil původně nějakému chlapíkovi, který měl 2 metry, 150 kilo a 45 nohu, takže jsem v tom vypadala jak Obelix z pohádky :-D Na druhou stranu mi bylo báječně teplo celou dobu.

Jezdili jsme lodí po fjordu sem a tam, vždycky párkrát nahodili pruty a zas jeli na jiné místo. Překvapilo mě, že trpělivějším členem naší výpravy jsem byla já. Klidně bych na jednom místě vydržela déle. Znala jsem chytání ryb jen jako klimbání u vody, ale dostala jsem jiný prut, kterým se nahodí, chvíli se počká a už se zase musí tahat zpátky, aby se umělé rybky připevněné na háčku nejen třpytily, ale také pohybovaly a tím nalákaly vetší úlovek. Měla jsem na konci prutu stříbrnou rybku s trojháčkem a pak ještě návazec - takové prodloužení s dalšími 4 háčky, u každého z nich byla gumová rybka. Na prut se tak může chytit několik ryb najednou.

Mým cílem bylo chytit aspoň jednu rybu, zkusit si řídit loď a nechat se vyfotit s prutem. S radostí vám oznamuji, že všechny cíle výletu byly naplněny. Měly jsme loď s volantem, tak jsem mohla chvíli řídit. S fotkami to bylo složitější, protože sice hlavní fotograf vzal zrcadlovku, ale zapomněl do ní dát paměťovou kartu, naštěstí jsme s sebou ale měli mobily, takže pár fotek máme i tak.

A jak to bylo s rybami? Nejdřív brácha chytil 60 cm polaka (ryba) a já vzápětí makrelu. Později se mi povedlo chytit taky polaka, ale maličkého, tak jsem ho pustila zpátky do moře. Když jsme se vraceli k molu, chytla jsem najednou 3 další makrely. Překvapilo mě, že jsem v nich hned viděla jídlo a ne nebohé napíchnuté zvíře, ale prostě to tak bylo.

Nechyběly ani kuriózní úlovky. Na háček se mi přimotala mořská hvězdice a to jsem koukala, jakou má sílu, myslela jsem, že jsem zachytla o nějaký balvan nebo kládu na dně moře, nakonec mi musel pomoct brácha a vytáhli jsme asi 20 cm v průměru hvězdici, ta se panečku bránila. Vymotat šla ale dobře a pustili jsme ji zpátky. Pak jsem také chytla sumýše, říká se mu mořská okurka nebo mořské hovno. Je to takový černý váleček s kulatou tlamou a v Asii to jedí. Tady se toho člověk nechci ani dotknout, když to rozříznete napůl, vyteče sliz… Po chvilkovém trápení se nám ho podařilo také osvobodit a pak už byl čas vrátit se do kempu.


Večer jsme se ještě zakecali v obýváku a pak zavolali společným rodičům. Takže jak jsem řekla, rodinný den jak ze žurnálu. Bratříkovi za něj moc děkuji, vážně jsem si to celé velmi užila J
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama