Den 8: Pondělí 29.8.2016 Jezero

31. srpna 2016 v 9:46 | qlarinka |  Norsko 2016

Utíká to jako voda a můj norský výlet už se překlopil do druhé poloviny. Počasí má být dost proměnlivé, tak musím využívat každé nedeštivé chvilky a vyrážet za dobrodružstvím. Dopoledne jsem odpočívala a sjela s B. na nákup. Odpoledne jsem se vydala k jezeru.


Nechala jsem se svést na začátek turistické stezky k jezeru. Musím říct, že velmi obdivuji Klub českých turistů a jsem mu vděčná za dokonalé značení všech možných cestiček v české přírodě. Tady najdete jednou za čas šipku, na které je název výletního cíle, počet kilometrů k němu a obrázek, jestli šipka platí pro pěší nebo pro cyklisty. Když máte štěstí, potkáte cestou pár stromů postříkaných modrým sprejem - to jsou značky, že jdete správně. Když máte velké štěstí, jdete po polní cestě nebo aspoň po vyšlapané stezce, jinak musíte napříč krajinou ve všech jejích proměnách.


Cesta k jezeru vedla po zpevněné polní cestě, protože i uprostřed lesa jsou tu chalupy, ke kterým se jejich majitelé potřebují dostat. Tam se šlo povětšinou do kopce a nevěděla jsem, co mě na konci čeká, takže to nebyl moc radostný pochod. Po více než čtyřech kilometrech jsem dorazila na místo a naskytl se mi nádherný výhled na průzračnou vodu, vysoké hory a modrou oblohu. Cesta pokračovala dál do kopce a tak jsem tudy zamířila i já, prošla jsem brankou pro pěší a za dalších pár kilometrů dorazila na úpatí hory, odkud byl nádherný výhled na jezero pode mnou a kde najednou silnička končila.

Udělala jsem pár fotek, posvačila, kochala se výhledem a zjistila jsem, že jezero pode mnou je vlastně přehrada, u které jsme byli včera, ale z druhé strany. Najednou jsem je spatřila. Losy!!!! Až na protějším kopci a jen jako malé tečky, ale moje radost v tu chvíli byla bezmezná. Aspoň tedy do té doby, než losi udělali béééé a já si vzpomněla, že bratřík říkal, že je tu ovčí farma.

Čas rychle plynul a tak jsem se vydala na zpáteční cestu. Několik ovcí se oddělilo od stáda a zaterasily mi cestu. Měla jsem docela strach, jestli nebudou chtít hrát berany, berany duc, ale nakonec vše proběhlo bez násilností a já i ony jsme mohly pokračovat v cestě bez úhony.
Sešla jsem dolů k jezeru a rozhodla se splnit si další ze svých norských snů, a sice se tu někde vykoupat. Přišla jsem ve 2 mikinách a s čelenkou na hlavě, bylo něco nad 15 stupňů, ale sluníčko hřálo a ta voda byla fakt nádherně čistá. Chvilku jsem se rozmýšlela, ale nakonec zvítězilo odhodlání. S koupáním jsem dopředu nepočítala, ale tady byly široko daleko kromě mě jenom ovce, takže mě neměl kdo okukovat. Je to nádherný pocit, když jste jen vy, jezero, hory a nic dalšího…

Voda teda byla studená, takže jsem tam jen dvakrát vběhla a vyběhla, ale cítila jsem se jak znovuzrozená, rychle jsem se oblékla a kolem pasu si ještě omotala bundu, abych zahřála záda. S úsměvem na rtech jsem pak pokračovala zpátky na hlavní silnici. Trasa končí kousek od mola, tak jsem se tam došla podívat a zrovna několik rybářů čekalo na odvoz do kempu, měla jsem tak o starost míň a za chvíli už byla v teple norského domova.

Ten výhled z kopce na jezero hluboko pode mnou je zatím asi to nejkrásnější, co jsem v Norsku viděla, a že se snažím pořád něco vidět.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama