Den 11: Čtvrtek 1.9.2016 Domů

5. září 2016 v 10:26 | qlarinka |  Norsko 2016
Budík mě nemilosrdně vytáhl z postele před půl šestou. Rozvrhla jsem si ranní činnosti tak akorát a v šest jsme mohli vyrazit na cestu do 120 km vzdáleného Trondheimu. Nakonec se to povedlo poskládat tak, že nás 5 odlétalo ve stejný den, ale třemi různými letadly. První parta po desáté, já ve tři poslední.



Na letiště jsme dojeli s první skupinou tak akorát. Další měla asi 2 hodinky času, tak jsme se stavili v nedalekém obchodním domě koupit nějaké suvenýry, dárečky a svačinu. Bylo to zvláštní být najednou zase v civilizaci a vidět kolem sebe víc lidí. Musím říct, že mi to těch 10 dní vůbec nescházelo.

Po desáté jsme zůstali už jen já a bratřík jako řidič. Vyrazili jsme na výlet do nedalekého Værnes, ze skanzenu se vyklubal jen starý park, tak jsme spíš jezdili po okolí a kochali se krajinou. Chtěla jsem spíš někde na procházku, ale prý bych šla sama a jemu by se nechtělo na mě čekat, tak jsem se tedy nechala vozit.

Navštívili jsme taky Hell (tedy peklo), což je norské městečko (nebo možná jen čtvrť) nedaleko letiště. Vyfotila jsem se na zdejším nádraží a cítila se dobře, když jsem si uvědomila, že všechny cesty odtud vedou nahoru, níž už se prostě klesnout nedá.

Na letišti jsem byla s dostatečným předstihem, abych se stihla naobědvat a vyřídit pár pracovních věcí. Můžete jednou hádat, odkud byla skupinka, která si posedala na lavičky vedle mě. Ano, správně, Číňané jsou všude… Jedna paní si dlouho prohlížela obrazovku mého notebooku, až řekla kamarádce, ať se taky podívá, že tomu vůbec nejde rozumět.
Když se tak dívaly obě, nevydržela jsem a prohodila, že jestli chtějí, můžu začít psát čínsky. Odpověděly, že to není potřeba a pokračovaly v hovoru. Najednou se otočil manžel jedné z nich, který seděl opodál, a s pobaveným úsměvem prohodil něco, co by se dalo přeložit jako "Ty vole, Máňo, vždyť ona na tebe mluví čínsky!!!"

Paní zkoprněly, ale za chvíli jim to došlo a začaly se smát. Pak proběhla běžná konverzace a byl čas vyrazit dál, oni na Island a já přes Kodaň domů. V Dánsku jsem se nudila ještě víc než před týdnem, nakonec jsem zjistila, že v obchůdcích s dobrotami mají i ochutnávky, což mě chvíli zabavilo… Islandské cukrovinky z kombinace belgické čokolády a lékořice vřele doporučuju.


Cesta do Prahy už pak uběhla celkem rychle, přiletěla jsem poměrně pozdě, takže jsem raději přespala u kamarádky a měla tak aspoň komu sdělit čerstvé zážitky. Dovolená byla super, krásně jsem si odpočinula, užila si přírodu, nachodila pár kilometrů a taky se dost zklidnila. Myslím, že to bylo přesně to, co jsem potřebovala a už teď se těším, kam vyrazím příště.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama