Den 1 - 10.2.2017 Nazareth

26. února 2017 v 18:47 | qlarinka |  Izrael 2017
Vstávat ve čtyři hodiny ráno vskutku nemusím každý den, ale v návalu těšení se na dovolenou to člověk jednou za čas přežije. Letěli jsme nízkonákladově za něco málo přes 3 tisíce korun, nízká cena je kompenzací za chybějící občerstvení zdarma na palubě a za malý prostor v letadle. Prckům jako jsem já to zas tolik nevadí, ale větší turisté mají v těchto malých letadlech co dělat. Z cesty si nic nepamatuju, celou cestu jsem prospala, asi začínám stárnout, protože poslední dobou usnu i tam, kde jsem si před pár lety netroufla ani mrknout :)




Do Tel-Avivu, hlavního města Izraele jsme dorazili v pátek v 11 hodin dopoledne. Před odletem jsme se zásobili hrůzostrašnými historkami o zdejším letišti, má pověst nejbezpečnějšího letiště na světě, takže vás tam prý pořád někdo kontroluje. Výjimkou nejsou důkladné prohlídky zavazadel, úmorné výslechy a podobné zpříjemňovací procedury. Nic z toho se nekonalo a za pár minut jsmé stáli před letištěm a svlékali si zbytečné vrstvy oblečení. Z mrazu a sněhu jsme se za pár hodin dostali do horkého skoro letního počasí a bylo nám skvěle.

Anglicky mluví v Izraeli mnoho lidí, alespoň tedy těch mladších, a prakticky všichni obchodníci, protože Izrael hodně profituje z cestovního ruchu. Přeci jen se jedná o politicky ne zcela stabilní zemi (nicméně cestovní pojištění stojí stejně jako do zemí EU), takže jsou zde rádi za každého turistu, který se sem odváží. Brzy jsme zjistili, jak si koupit jízdenky na vlak do Haify, chvíli se vyhřáli na sluníčku a vyrazili do tohoto přístavu na severu země. "Důvěrně" ho znám z bývalé práce, protože jsme odtud přepravovali zboží.

Ve vlaku bylo za chvíli plno a protože začínal šábes (též sabat), tedy sobota, což je pro Židy sedmý den v týdnu, kdy se odpočívá a nepracuje, několik lidí se nás ptalo, jestli jsme Židé a O. nabízeli modlitební řemínky. Přes 3/4 zdejších obyvatel se hlásí k judaismu a víkend tak mají posunutý na sobotu, někteří i na pátek nebo alespoň jeho odpoledne. Šábes se zde dodržuje poměrně striktně, o pátečního večera do sobotního západu slunce prakticky nejezdí veřejná doprava, většina obchodů je zavřená a na ulicích je vylidněno. Ortodoxní skupiny dodržují sobotní klid ještě přísněji - nesmějí používat elektřinu, rozdělávat oheň nebo řídit auto... mnoho rodin si tak v pátek kupuje předem připravené jídlo, v ortodoxních kibucích (zemědělské nebo průmyslové osady v kolektivním vlastnictví) jsou dokonce v sobotu v provozu výtahy, které zastavují v každém patře, aby cestující nemuseli vykonat práci spojenou se zmáčknutím knoflíku.

Významnou menšinu zde tvoří také Arabové, z nichž asi dvě třiny představují muslimové, kteří (pokud se nepletu) nepracují v pátek, a zbytek křesťané, kteří světí neděli. Školy i firmy bývají obvykle jednonáboženské, takže jejich pravidla podléhají většinou zaměstnanců... Tak trochu nechápu, že to funguje, ale asi jo :)

Ale vraťme se k naší cestě. Cestou jsme obdivovali, že prakticky na každé střeše je velký barel na vodu, která je tam ohřívána sluníčkem. Krajina kolem byla úplně jiná než v Čechách, připomnělo mi to loňský výlet na Kypr, kde je krajina také taková "zeleno-bílá". V Haifě jsme trochu bojovali s tím, kde máme vystoupit, protože jsme znali název stanice jen anglicky a nápisy byly sice v latince, ale chybělo "main station", tedy hlavní nádraží. Nakonec jsme to ale trefili dobře a jen přeběhli na autobusovou zastávku. Tam jsme poprvé zjistili, že autobusy v Izraeli nejezdí přesně podle jízdních řádů. Prostě když tam jsou, tak jedou... Ale dočkali jsme se a pokračovali přímo do Nazarethu.

Protože všichni mí spolucestovatelé jsou praktikující katolíci, věděla jsem, že mě čeká velmi duchovní cestování, ale moc jsem se na to těšila a zpětně musím říct, že mě to hodně obohatilo. První zastávka v Nazarethě, místě Ježíšova dětství, tak krásně předznamenala celé naše další cestování. Na hlavní silnici nás uvítál nápis "Merry Xmas" - Veselé Vánoce, to nás hodně překvapilo, ale během naší cesty jsme pak narazili ještě na tolik stromečků a podobných nápisů, že jsme to přestali řešit.

Naše kroky k hostelu, kde jsme měli zamluvené ubytování, vedli kolem Baziliky Zvěstování, kde archanděl Gabriel sdělil Marii, že porodí Ježíše. Raději jsme tam zamířili hned, aby nám nezavřeli. Bylo to neuvěřitelně nádherné místo, ze kterého opravdu sálala duchovní energie, opravdu tam vládla neuvěřitelná atmosféra a člověk by tam vydržel hodiny jen tak sedět. Ve spodním patře se nachází něco jako jeskyně, kde údajně došlo ke Zvěstování, v druhém patře je pak kostel. Pokračovali jsme ke kostelu sv. Josefa, který je údajně postaven na místě tesařské dílny sv. Josefa.

Po společné fotce O. napadlo, že bychom mohli poprosit zdejší salesiány (jeden z křesťanských řádů, který se stará hlavně o mládež) o nocleh. Velmi dlouho jsme se drápali do kopce až k jejich působišti. Nejdřív to vypadalo dobře, ale ředitel školy, kterou zde spravují, naposled prohlásil, že ve městě je hostelů dost a že žádné přespávání nebude... Nepomohly ani smutné oči ani ujištění, že máme vlastní spacáky... Vrátili jsme se tedy do hostelu, kde jsme měli zamluveno 5 míst v celkem 8-lůžkovém pokoji. Povečeřeli jsme z vlastních zásob, poradili se, co nás čeká další den, a po rychlé sprše zamířili do pelíšků. Byl to velmi dlouhý den a naše cesta byla teprve na začátku.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama